Obrněné automobily jsou opatřené pancéřováním. První moderní se spalovacím motorem zkonstruoval inženýr Simms z britské zbrojovky Vickers na přelomu 19. a 20. století. Vzhledem k obrovským ztrátám od počátku první světové války hledali vojáci mobilní prostředek s pancéřovou ochranou pro průzkum a útoky na nepřátelská opevnění.
Britské a francouzské zbrojovky začaly montovat na sériové nákladní i osobní automobily pancéřové karoserie a tak vznikly obrněné automobily. Velké množství jich vyrobila především britská automobilka Austin. Právě tyto obrněné automobily poslala britská vláda na pomoc svému ruskému spojenci.
Výroba v Rusku
V Rusku byla zahájena licenční sériová výroba u firmy Putilov v Petrohradě. Výsledkem byl obrněný automobil Austin-Putilov, který se od původního Austinu vzhledově lišil a měl silnější pancéřování. Těchto vozidel bylo pro ruskou armádu vyrobeno několik set. Zajímavé bylo použití dvou otočných věží s kulomety, které vytvořily z jinak těžkého a neohrabaného vozidla účinný bojový prostředek.
Československé legie
V průběhu války byly v Rusku vytvořeny také československé legie, které se značnou měrou zasloužily o mezinárodní uznání samostatnosti Československé republiky roku 1918. Skládaly se z Čechů žijících dlouhodobě v Rusku a později také ze zajatců a přeběhlých vojáků z rakousko-uherské armády.
V českých zemích a na Slovensku, které byly součástí Rakouska-Uherska, panoval poměrně silný odpor k účasti ve válce, zvláště proti Rusku, jež bylo považováno za bratrskou slovanskou zemi, proto dezertovaly celé jednotky a útvary. Z Čechů, Slováků, ale také Židů a Němců byly postupně pod politickým vedením T. G. Masaryka a M. R. Štefánika formovány bojové útvary, které se aktivně zapojily do války po boku ruské armády.
Válka s bolševiky
Poté, co v Rusku roku 1917 vypukla revoluce řízená bolševiky, fronta se zhroutila. Vedení legií se rozhodlo nezapojovat se do vnitřních ruských problémů a začalo ustupovat na východ. Cílem bylo dosáhnout přístavu v Murmansku, později ve Vladivostoku, odkud měly být legie přepraveny na frontu do Francie, kde existovala další legionářská jednotka. Klidnému odchodu zabránil bolševický lidový komisař obrany Trockij, který vyvolal konflikt Rudé armády s legiemi.
Výsledkem byla porážka bolševických sil a československé legie ovládly prostor o délce několika tisíc kilometrů kolem transsibiřské magistrály. Vzhledem k tomu, že v Rusku téměř neexistovaly silnice, měla tato železnice zásadní strategický význam pro přepravu vojsk i všeho zboží. V boji se legionáři zmocnili i několika obrněných automobilů, které potom používali. Jedním z nich byl i Austin-Putilov.
Konec obrněných automobilů
Obrněné automobily se příliš neosvědčily. Byly těžké a mimo silnice v terénu zapadaly. Nahradily je první tanky. Z legionářských obrněných automobilů se nezachoval žádný a informace o nich jsou minimální. Přesto tvoří zajímavou kapitolu v české vojenské historii.
