Ničit objekty ve vesmíru vypadá pořád ještě trochu jako sci-fi. Realita je však mnohem divočejší. Na oběžnou dráhu se střílí proto, aby se zneškodnily nepoužívané družice.
A na důsledky, převážně na takzvaný kosmický odpad, se nedbá.
V polovině předloňského prosince vynesla raketa Delta II družici amerického National Reconnaissance Office (Národního úřadu pro průzkum). Protože šlo o špionážní družici, nevědělo se nic o jejím poslání a neexistovaly ani žádné fotografie.
Hned druhý den satelit NOR L-21 přestal vysílat jakékoliv signály k Zemi a pozorovací střediska jej nemohla ovládat.
Od té chvíle si žil svým životem a bylo jasné, že se jednoho dne musí zřítit. Důsledky si nikdo netroufl odhadnout. "Každá vysloužilá družice se postupně přibližuje k zemskému povrchu a po vstupu do zemské atmosféry zanikne. Většinou beze zbytku shoří," dodává k tomu astronom František Martinek.
Půl toxické tuny
Do centra zájmu se NOR L-21 dostala na konci loňského roku, kdy se po průtazích začala k situaci vyjadřovat oficiální místa. Zástupci úřadů zachovávali chladnou hlavu a sebejistě propočítávali, že satelit dopadne s největší pravděpodobností do neobydleného prostoru. Své propočty stavěli na faktu, že 71 procent zeměkoule je neobydlených. Jenže...
Kdyby skutečně šlo o banální věc, neschválil by 14. února její sestřelení prezident USA George Bush. Něco podobného udělala vloni Čínská lidová armáda (viz box Velká čínská střela), USA takhle naposledy sestřelily satelit v roce 1985.
I nezúčastnění odborníci krok chápou: šlo o špionážní družici s tajnými systémy a co kdyby se k nim po dopadu na Zemi dostal někdo nepovolaný?
Sestřelení L-21 urychlilo i to, že v nádržích měla zhruba půl tuny toxického paliva, takže při případném pádu mohla způsobit ekologickou katastrofu. Fakt, že po sestřelení mohly zůstat ve vesmíru stovky malých kousků, nikoho příliš nevzrušoval.
Odpad ovlivňuje i ISS
Ve čtvrtek 21. února 2008 americká válečná loď Lake Erie v Tichém oceánu vystřelila konvenční střelu země-vzduch SM-3 bez nálože, zasáhla satelit ve výšce 247 kilometrů a ten v momentě zmizel z radarů.
Vypadá to na příběh s dobrým koncem, člověk uchránil zeměkouli. Atmosférou pak padaly jen malé úlomky z vraku.
Jenže části, které zůstaly na orbitu, jsou pořádně nebezpečné. "V současnosti je na oběžné dráze více než deset tisíc nefunkčních objektů o velikosti větší než deset centimetrů," reaguje Martinek. Ty se pohybují v obrovských rychlostech - kolem 8 kilometrů za sekundu. "Již několik družic bylo takto vyřazeno z provozu," dodává Martinek a jako příklad uvádí družici Olympus zničenou v roce 1993 nebo ruskou Express AM-1 (zničena v roce 2006).
Úlomky představují nebezpečí i pro pilotované lety. "Na oknech raketoplánů byly mnohokrát objeveny krátery o průměru několika milimetrů po srážce s úlomkem kosmického smetí, což si vyžádalo výměnu skla kabiny," popisuje František Martinek. Dokonce i trasa mezinárodní stanice ISS musela být několikrát změněna, aby nedošlo ke střetu s velkým tělesem.
O špiona méně
"Existují i katastrofické vize pro budoucnost, že množství kosmického smetí zcela znemožní starty do vesmíru. Nebo že se kolem Země vytvoří umělý prstenec podobný tomu, který pozorujeme například u Saturnu," vysvětluje Martinek.
Nejhlasitější kritici sestřelení - Rusko a Čína - můžou být možná rádi, že mají na obloze o cizí satelit méně. Ale problém odpadu jako by netížil žádnou vesmírnou mocnost.
Hvězdné války
To není jen název veleúspěšné filmové série George Lucase. Režisér se inspiroval vojenským programem USA v době studené války. Šlo o to, že bojovat se už nemělo na zemi, ale ve vzduchu, tedy pomocí raket. Na Zemi a na oběžné dráze se měl vybudovat obranný protiraketový systém (SDI - Strategická obranná iniciativa), který by byl schopen ničit nepřátelské rakety mimo území Spojených států, nejlépe ještě v kosmickém prostoru. Poprvé se o něm tehdejší prezident USA Ronald Reagan zmínil v roce 1983.
Velká čínská střela
Čína 11. ledna 2007 sestřelila svou starou družici vojenskou balistickou střelou ve výšce 850 kilometrů nad Zemí. Podle kritiků prý porušila dohodu o mírovém využití kosmu. Podle vědců se tehdy družice rozbila na několik tisíc kousků. I ty nejmenší by mohly mít na oběžné dráze destruktivní účinky pro ostatní satelity.
Obři v atmosféře
1. Americká kosmická stanice Skylab (87 tun) propadla atmosférou 11. července 1979, největší nalezený úlomek měl hmotnost 2,3 tuny.
2. Mezinárodní vesmírná stanice MIR (135 tun) shořela v atmosféře 23. března 2001. Šlo o řízený zánik nad oceánem, největší úlomek vážil 700 kilogramů.
Smetiště vesmír
"Odhlédneme-li od vysokých nákladů, museli bychom odpadky například shazovat na Slunce, aby nepřekážely provozování kosmonautiky a aby beze zbytku shořely. Ale odpadky se ve vesmíru likvidují již v současné době. Jde o odpad produkovaný například na kosmické stanici ISS. Ten kosmonauti občas vyhazují mimo palubu stanice, kde se o něj postará zemská gravitace a atmosféra, v níž zcela shoří."
(František Martinek, astronom)
Sestřelení satelitu
1. Loď USS Lake Erie v Pacifiku poblíž Havaje vystřelila 21. února v noci raketu SM-3 bez nálože. Na celou akci měla posádka lodi jen 10 sekund.
2. SM-3 se střetla se satelitem L-21, jenž se pohyboval rychlostí 28 000 km/h, ve výšce 247 kilometrů na Zemí. SM-3 jej zničila pouhou kolizí, byla namířena na nádrže družice.
Každý týden jedna shoří
Sestřelení satelitu L-21 minulý měsíc vzbudilo mnoho kritiky. Na tuto událost i na problematiku vesmírného výzkumu jsme se ptali astronoma Marcela Grüna: zničení L-21 podle něj nebylo tak neobvyklou událostí.
Kdy jste se poprvé dozvěděl o družici americké Národní agentury pro letecký průzkum L-21?
V prosinci 2006, kdy startovala - a záhy poté přestala vysílat.
Co by se stalo, kdyby ji Američané nesestřelili?
Čekal by ji neodvratný konec všech družic - v dalších dnech by klesla do hustších vrstev atmosféry.
Je reálné, že by při tomto pádu neshořela?
Většina družice by určitě shořela. Avšak podle dosavadních zkušeností by mohlo až 40 procent původní hmotnosti dopadnout na povrch Země.
Co by se tedy mohlo stát, kdyby na Zemi opravdu dopadla?
Dopadly by pouze některé části, například titanová nádrž, možná se zbytky zmrzlého hydrazinu, a další těžko tavitelné části. Ty by vážily kolem 1200 kg. Dopad do obydlených míst nebyl vyloučen.
Nemohlo právě hydrazinové palivo a další chemikálie, které v L-21 zůstaly, znečistit vesmírný prostor?
Chemikálie nepředstavovaly žádné nebezpečí, rozptýlily by se do prostoru. Nebezpečím jsou různě velké kusy družice a jejich úlomky.
Právě ty ale zanechává tento typ likvidace - něco podobného už dříve provedla Čína a byla za to také kritizována. Nevidíte v tom jen demonstraci vojenské moci USA?
Rozdílů mezi oběma akcemi je několik. Čína skutečně provedla demonstraci vojenských možností a samoúčelně rozbila družici na stabilní dráze, což způsobilo vznik více než dvou tisíc nebezpečných šrapnelů. Ty zamořily obrovský prostor kolem Země. Podobnou akci provedly USA již roku 1985. Střet rakety s neovladatelnou družicí byl zvolen tak, aby vzniklé fragmenty zanikly co nejdříve.
Existuje nebezpečí, že by zbytky takto zničených satelitů mohly ohrozit prolétávající rakety a raketoplány s lidskou posádkou?
Záleží na dráze zničené družice: úlomky vzniklé při čínském pokusu budou ohrožovat i pilotované družice ještě desítky let...
Čistě teoreticky - nemohla střela, která měla za úkol satelit zneškodnit, shořet v atmosféře, než by cíl vůbec zasáhla?
Šlo o systém, který vůbec není určen k ničení družic. Kdyby raketa cíl nezasáhla, prolétla by po balistické křivce a shořela v nízkých vrstvách atmosféry.
Dal se střet střely s družicí L-21 sledovat?
Ano, filmové záběry speciální kamerou se objevily i na YouTube.
Kdyby byla hlavice střely jaderná, mohla kontaminovat oběžnou dráhu?
Střely ani družice s jadernými náložemi nyní lidstvo nepoužívá. Jaderné výbuchy v okolním vesmíru jsme si sami zakázali.
Existovalo jiné řešení, jak družici zneškodnit?
V současnosti to bylo nejrozumnější rozhodnutí.
Dopadl už někdy předtím neovladatelný satelit na Zemi?
Každý týden v atmosféře částečně shoří nejméně jedna stará družice nebo její poslední stupeň. Zhruba dvakrát ročně jde o samovolný zánik družice o velikosti L-21 nebo i o něco větší.
Marcel Grün
- ředitel Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy
- teoreticky zkoumá kosmonautiku a dění ve vesmíru
- autor řady knih (Fantazie a skutečnost, Kosmonautika - současnost a budoucnost, J. A. Gagarin, Mimozemské civilizace – mýtus, nebo skutečnost?, Je astrologie věda?)
- od roku 1999 má i svou planetku (10403 Marcelgrün)
