Určitě znáte ten mrazivý pocit, kdy s respektem sledujete záchranáře z Horské služby jedoucí po svahu na červených skútrech.
"Je to jako fichtl na pásech," zhodnotil jízdu na skútru Jáchym v českém filmu Snowboarďáci. Tuhle "definici" by zřejmě obchodníci ani technici nepřijali, ale vlastně vystihuje podstatu stroje, který se postupně od profesionálů dostává ke stále většímu počtu lidí.
Ve chvíli, kdy je uvidíte na vlastní oči a porovnáte jejich futuristické křivky kontrastující se zasněženou krajinou, je těžké si představit, jak vlastně skútr vznikl. V roce 1922 připevnil Kanaďan Joseph-Armand Bombardier na dřevěné saně motor ze starého fordu a vybavil je nápravou - nešlo tedy o konstruktérský trhák. Tehdy mu bylo 15, ale zájem o "sněžná vozidla" ho neopouštil. Když o dvacet let později otevřel továrnu, měl už v kapse schválený patent na vývoj sněžného pásového vozidla. Sériová výroba snowmobilů začala v roce 1950.
Vývoj šel dopředu
Skútry se nevyráběly pouze v severských zemích. Svým unikátem přispěla i kopřivnická Tatra, která ve čtyřicátých letech minulého století vyvinula "aerosaně". Do roku 2009 zažily tyto stroje překotný vývoj a pan Bombardier by se možná divil, jaké jsou současné možnosti využití. Skútr už dávno není jen výsadou mužů v červeném, rozuměj Horské služby, a jediným dopravním prostředkem na věčně zamrzlých územích. Potkáte jej zaparkovaný u každé větší horské chaty a stále častěji se na nich pořádají divoké závody s řadou překážek.
Jako motorka v zimě
Při své práci se bez pomoci sněžného skútru neobejdou horští záchranáři. O jeho využití jsme si povídali s krkonošským náčelníkem Horské služby Adolfem Klepšem.
Mohla by Horská služba dnes existovat bez sněžných skútrů?
Určitě ne. Skútry zkracují dojezdové časy v případě úrazu, urychlují akce v terénu a v neposlední řadě se díky nim uspíší transport zraněných, zvyšují i jeho komfort.
Jaké jsou jejich největší výhody při pohybu na sněhu?
Je to speciální technika určená přímo pro pohyb na sněhové pokrývce, především v horských oblastech a extrémních podmínkách.
Mnoho lidí si dnes Horskou službu vybaví pouze jako muže na skútrech. Jakou jinou zimní techniku ještě používáte?
Používáme samozřejmě i klasickou techniku při svozu úrazů z terénu a ze sjezdových tratí, to znamená například kanadské saně. Z motorové techniky máme terénní čtyřkolky, které se osvědčily jak v létě na kolech, tak v zimě na pásech. Samozřejmostí jsou terénní vozidla a někde sněžné rolby.
V jakých situacích je skútr ideální řešení?
V místech nedostupných pro další motorovou techniku, pro přepravu materiálu a lidí - například lavinové akce.
V minulosti technika nebyla na takové úrovni jako dnes...
Je to stejné jako u automobilů. Technický vývoj, výkony, a především spolehlivost šly dopředu. Průjezdnost terénem, rychlost, komfort jízdy, síla stroje a nakonec i design jsou nesrovnatelné se stroji používanými před dvaceti a více lety.
Berete skútr jako služební vozidlo, nebo se na něm dá i odreagovat?
Převážná většina mých kolegů i já bereme skútr jako pracovní nástroj a nutné zlo. Nemůžete srovnávat občasné projížďky za pěkného počasí, když mám zrovna chuť, se situací, kdy musíte vyrazit kdykoli a za jakýchkoli podmínek. Po pár letech ježdění začnou bolet kolena a záda. Je to jako jezdit na motorce v zimě.
Skútr z Kopřivnice
Když přijdete do kopřivnického muzea továrny Tatra, rozhodně vás mezi ostatními exponáty zaujme model V855 neboli aerosaně.
Jde sice jen o prototyp, ale právě v tom spočívá jeho atraktivita. Prototyp modelu Tatra V855 se v kopřivnické továrně vyráběl v letech 1941-1942, tedy v době nacistické operace Barbarossa.
V červnu 1941 vkročila německá vojska na území Sovětského svazu s cílem dobýt Moskvu a další velká města a průmyslové oblasti. Mohutná sovětská obrana Barbarossu zkomplikovala a německým velitelům bylo jasné, že se v Sovětském svazu zdrží i přes tuhou zimu, kdy nemusí jejich technika vydržet.
Kopřivnické aerosaně (pdf)
Potřebovali vozidlo, které by dokázalo i na sněhu rychle manévrovat a protivníky nečekaně překvapit. Tehdejší německé vedení si bylo vědomo vysoké úrovně českého průmyslu, a kopřivnickým inženýrům tak dalo jasné zadání: sestrojit sněžné vozidlo pro vojenské účely.
Rychlé kličkování
Moravští konstruktéři vycházeli při výrobě z modelu osobního vozu Tatra 87. Vybavili jej čtyřmi na sobě nezávislými lyžemi, které se ovládaly dvěma volanty. Jeden plnil tradiční funkci otáčení, druhý byl uzpůsoben k naklánění lyží na strany. Aerosaním to umožňovalo rychlé kličkování. K pohybu sloužila tlačná vrtule. Při zkouškách v roce 1942 na louce za kopřivnickou továrnou prý V855 vyvinula maximální rychlost 80 km/hod.
Aerosaně couvaly díky otočnému bubnu, který mohl navíc vrtuli podpořit v pohybu do kopce nebo při transportu po komunikacích, kdy se na lyže nasadil podvozek.
Tatrovce se podařilo vyvinout unikát, německá armáda jej už ale nestihla použít.
V zimě 1943 se musela stáhnout ze Stalingradu. Tatra V855 tak existuje pouze v jediné, prototypové verzi, kterou najdete v kopřivnickém muzeu. Její mnohem mladší sestřičku vystavuje i americké Lane Motor Museum v Nashvillu. Tuto funkční repliku vytvořil nadšenec Vítězslav Hinner, který vycházel pouze z archivních obrázků a fotografií.
Tatra V855
Typ motoru: zážehový, chlazený vzduchem
Objem motoru: 2968 cm3
Spotřeba: 13 l/100 km
Rychlost: 80 km/hod.
Lokace: Kopřivnice, Česká republika + Nashville, USA
Více o modelu ABC snow scooter najdete zde
