Do prostředí, který známe, pomalu vstupují prvky takzvané rozšířené reality (anglicky augmented reality, zkráceně AR). Reálný a zároveň virtuální svět vytvořený člověkem nám bude k dispozici všude, kde ho bude zapotřebí. Usnadní výuku, operace i dopravu, zefektivní moderní válku a vyzdobí vaše pokoje dekoracemi, které zatím leží za hranicemi fantazie.
"Rozšířený" Avatar
Bez virtuálních displejů ovládaných gesty se neobešel detektiv John Anderton (Tom Cruise) v Minority Report, miliardář Tony Stark alias Iron Man (Robert Downey Jr.) si virtuálním nástrojem vytvořil svůj robotický oblek a ukázkami pokročilé AR doslova přetékala lidská základna v posledním filmovém megahitu Avatar. Sci-fi filmy vám nic neříkají? Co takhle sport? AR v nejjednodušší podobě můžete vidět už nyní - v každém televizním přenosu, kde je záznam hry doplněn o různé užitečné tabulky (fotbal) a zvýrazňující linie (plavání). Nebo dopravní technika? Virtuální kokpity jsou už dlouhá léta k nalezení ve stíhačkách a začínají se objevovat i v luxusních autech. AR si navíc pomalu nachází cestu i do našeho všedního života. Moderní mobilní telefony i webkamery ji dokáží odhalit na místech, kde byste ji vůbec nečekali.
Jak to funguje?
AR nemůžeme zaměňovat za virtuální svět. Nejde totiž o simulaci nového světa, ale spíš o obohacení toho, který známe. AR je kombinací reality a virtuálních prvků, které vnímáme trojrozměrně v reálném čase. Představte si, že se díváte do krajiny. Pokud krajinu sledujete skrze přístroj vybavený kamerou (například smartphone nebo speciální brýle s průhledným displejem), ve kterém je nainstalován rozpoznávací program, můžete v krajině vidět řadu jiných prvků, které tam dřív nebyly. Zařízení v první řadě převede krajinu na síť souřadnic, a pak v ní rozpozná vybrané tvary. Pokud rozpoznání proběhne úspěšně, ukáže se na displeji předem naprogramovaná grafika. Na displeji tak vznikne iluze, jako by se v krajině objevily užitečné popisky, navigační šipky nebo dokonce i virtuální lidé a budovy. Možnosti jsou nekonečné.
Ve skutečném prostředí můžeme objekty vytvořené počítačem snadno zobrazit tak, že do něj umístíme takzvané markery. Většinou mají podobu černobílých čtverců s jednoduchými obrazci, které může počítač jednoduše rozpoznat a převést na číselnou hodnotu. Jakmile zařízení rozpozná tvar, provede předem určenou akci, například do prostředí na zkoušku umístí virtuální nábytek. Pokud jsou použity pokročilé rozpoznávací technologie, může být takový virtuální objekt dokonce interaktvní. Může například reagovat na lidský dotek, zvuk nebo může změnit tvar.
Bez peněz do AR nelez
Výzkumníci i komerční společnosti se nás pokoušejí obklopit AR už dlouhá léta. Proč se s ní dnes nesetkáváme na každém kroku? Důvodů je několik. I když nezbývá mnoho, technologie se zatím nedostaly do takového stádia, aby nám umožnily vnímat AR bez neustálého zírání do malého displeje smartphonu s nedostatečným rozlišením a každodenního nabíjení baterií. Nejsilnější překážkou jsou ale, světe div se, peníze. Přes očekávaný komerční úspěch, který v technologii dřímá, je vývoj AR neskutečně nákladný a časově náročný. Nestačí vylepšovat dosavadní programy nebo výpočetní a zobrazovací zařízení, největším časožroutem je tvorba programů a databází virtuálních informací, které nám mají v budoucnu zpříjemnit život, kdekoliv si zamaneme.
