Zombicide: Černý mor: Recenze Deskovinek

Před stovkami let zasáhl svět velice agresivní mor. Tehdy došlo k opravdu výraznému snížení světové populace, ale zdá se, že mohlo být ještě hůř. V Zombicide: Černý mor totiž nakažení neodchází na odpočinek, ale dále ohrožují životy nebohých vesničanů. Čtěte naši recenzi!

Zombicide je již poměrně zavedená značka na poli deskovek. Začalo to obrovským úspěchem prvního Zombicide z městského prostředí, na který navázalo spoustu dalších krabic z různých dalších prostředí betonové zástavby. Ale až s příchodem Zombicide: Black Plague se hra na naše stoly dostává v češtině jako Zombicide: Černý mor. A není divu. Hra za tu dobu uzrála a právě v této verzi je vůbec nejzábavnější.

Pozor, ať vás krabice nekousne

Jak už jsme u Cool Mini Or Not zvyklí, robustní krabice je narvaná platy s plastovými figurkami prvotřídní kvality. Vnitřní kartonová krabice s pěkným potiskem nebojácných hrdinů obsahuje na 70 detailních miniatur zmutovaných vesničanů, prohnilých atletů, děsivých monster a partičku dobrodruhů. Kromě toho balení ukrývá ještě objemnou příručku pravidel (značnou část tvoří scénáře), dvě hrsti žetonků, karty, plastové desky hráčů a několik obřích kartonových desek, ze kterých si stavíte herní plán.

Určitě vám nějakou dobu zabere rochnění se v opravdu krásných komponentech, po kterých vás čeká louskání pravidel. Ta jsou sice delší, ale plná obrázkových příkladů, takže byste neměli mít větší problém s pochopením poměrně jednoduchých mechanismů. Ty v jednoduchosti spočívají ve vykonávání určitého počtu akcí s každým zúčastněným hrdinou ve snaze splnit cíle stanovené scénářem.

Hrdinů je v základní krabici šest a jejich kompletní účast je doporučena u každého scénáře. Nezáleží tak na tom, zda ke stolu usednete v jednom, dvou třech nebo v plném počtu šesti hráčů. Vždy se po zdevastovaných středověkých vesnicích bude prohánět v kooperaci 6 hrdinů, což v menším počtu hráčů znamená nutnost hrát za více postav najednou. Ale vůbec ničemu to nevadí. O to větší kontrolu nad bojištěm máte.

Pšt, ať nás neslyší

Když už se dostanete na řadu, máte se svým hrdinou či hrdiny k dispozici tři akce. Ty můžete použít na pohyb po políčkách mapy, otevírání dveří, prohledávání místností kvůli užitečným předmětům, sbírání úkolových předmětů, masakrování zombií či cílené způsobení hluku. Proč byste proboha měli způsobovat hluk? Zombie jsou totiž poměrně hloupé, a jakmile zaplaví vesnici, sunou se za nejvýraznějším prvkem v okolí.

Se zvukem se v Zombicide pracuje poměrně hodně. Nejenže ho můžete způsobit úmyslně, ale bez povšimnutí nezůstane ani vylamování dveří a konec konců každý hrdina je sám o sobě hlučný v těžké zbroji. Chcete-li přežít leckdy opravdu nepočitatelné hordy zombií, musíte si je "pinkat" z jednoho koutu mapy na druhý a postupně ukrajovat jejich počty.

V tom vám pomůže celá řada vybavení a nabírání zkušeností v boji s prohnilou nákazou. V obou těchto případech využijete geniální plastovou desku své postavy, na které máte přehledně zaznamenané životy, dostupné schopnosti, získané zkušenosti a svou výbavu. Je zde prostor na zbraň do levé i pravé ruky, slot na brnění a batoh na dalších pět předmětů (štíty, kuše pochodně…).

To si vážně neměl dělat

Systém zkušeností je také velice originální. Za zabité zombie klasicky sbíráte bodíky, které vám odemknou novou schopnost po překročení určité meze. Jenže v takovém případě ohrozíte celou svou skupinu hrdinů. Na konci kola se totiž objevují nové zombie na předem určených pozicích a to podle úrovně nejzkušenějšího hrdiny. Proto není úplně moudré jedním vrzem sejmout deset zombíků, protože byste na své méně vyspělé kolegy poslali hordy nemrtvých, se kterými si neporadí.

A když je řeč o nemrtvácích, nejčastěji zde narazíte na klasické šourače, kteří se umějí buď pohnout o jedno políčko, nebo kousat, pokud již stojí s někým na políčku. Ale pak jsou tu poměrně nepříjemní tlusťoši, které nesložíte jen jedinou ranou. Ještě nepříjemnější jsou běžci, kteří mohou jít o dvě políčka, případně jít a kousnout nebo dokonce dvakrát kousat. Vrásky vám bude dělat i nekromant, původce této hrozby, který vám nesmí za žádnou cenu uniknout a konečně je zde zrůda – obrovské nelidské stvoření, které skolíte pouze rozlitím dračí žluče na zem, kterou ve správnou chvíli podpálíte pochodní.

Samotný souboj není nijak strhující, ale odpovídá pojetí hry a vnáší onen strach z neúspěchu. Prostě hodíte kostkami a doufáte, že hodíte více než 3, 4 atd., v závislosti na použité zbrani či kouzlu. Já vám to ještě neřekl, ale Zombicide: Černý mor není úplně historicky přesný středověk a kromě zombií se zde i kouzlí.

Shrnutí zombie

Figurky jsou nádherné, hráčské desky fantasticky funkční, pocit záplavy zombiemi jako v žádné jiné zombie hře, počet scénářů dostatečný. Po herní stránce nemám hře co vytknout. Partie hezky plyne (byť počítejte tak dvě hodiny), příjemným tempem se vyvíjí a vy jste s každou další hrou o něco zkušenější a začínáte si zombie dávat k snídani.

Přesto se tu najde jeden nepříjemný neduh, který je způsobený moderní dobou. Protože si Zombicide: Černý mor prošla superúspěšnou kampaní na Kickstarteru, díky které podporovatelé obdrželi spoustu rozšiřujících balíčků, vám se dostává do ruky jen čistý základ. A je zde bohužel vidět, že je hra ořezaná. Několik stránek v pravidlech se zmiňuje o figurkách, které nemáte, pár pravidel se odkazuje ke kartám, které v balíčku nejsou a podobně.

Neznamená to, že by byl základ nudný, to vůbec ne. Ani se vám jen tak neohraje, o to tu zkrátka nejde. Jde o to, že vidíte možnost spousty velice zajímavých rozšíření, ale jak už to tak s českými verzemi her bývá, málokdy se těchto rozšíření dočkáme. V tomto případě samozřejmě závisí na prodejnosti základní krabice. A vzhledem ke kvalitám Zombicide: Černý mor, které jsou nad očekávání, se snad nemáme čeho bát.