Lorenzo il Magnifico: Recenze deskové hry (Deskovinky)

Pojďme se společně vrátit o několik století do minulosti, do časů, kdy malebné Florencii vládly bohaté rody. Do časů italské renesance.

Rovnou na začátek vám prozradím, že Lorenzo il Magnifico je poměrně náročná hra. Ne z pohledu pravidel. Ta jsou naštěstí snadná na pochopení i následné vysvětlování spoluhráčům. Protihráči je pochopí prakticky okamžitě, ale půjde jim z nich hlava kolem. Lorenzo je totiž typické velké euro, které vám s malými prostředky dává obrovské množství možností.

Co ta grafika? Co ten příběh?

Obě tyto oblasti zmíním hned teď. Jsou to oblasti, se kterými mám v případě euro her největší problémy a rozhodně v tom nejsem sám. Euro hry totiž vynikají svými mechanikami, které jsou do detailu propracované a pohlcující. To mohu v případě Lorenza rovnou potvrdit. Ale rovněž mohu potvrdit "německou" stylizaci hry.

Už jen pohled na krabici nadzvedává obočí – zajímavé ornamenty hyzdí šlechtic mdlých barev uprostřed. Přitom krabice by mi měla hru prodat, ne mě nutit přemýšlet, koho to vůbec napadlo. Vlastní obsah je pak typicky evropský s tím rozdílem, že téma farmaření je nahrazeno italskou šlechtou, což vzhledem k italskému původu autorů dává smysl.

A stejně jako v případě většiny ostatních eur i zde příběh nehraje žádnou roli. Mohlo by to být klidně farmaření, klidně výstavba města, klidně cokoliv. Protože tak prostě eura fungují – silné mechanismy, dřevěné komponenty v podobě kostiček a válečků, a na to následně naroubované téma. Ale vzhledem k tomu, že na této složce nezáleží, a pokud dokážete přimhouřit oko nad dle mého názoru nevkusnou grafikou, pak se dočkáte parádního, mozek zavařujícího zážitku.

Deskovinky recenzují: Escape Room

Cože? Euro s kostkami?

Hry eurového typu nejsou známé jen podivnou grafikou, zasazením a silnými mechanismy. Rovněž mají společný prvek v podobě naprostého minima náhody. Proto jsou vhodné pro ryzí stratégy, které baví přemýšlet o tahu spoustu minut, dokud nenaleznou tu nejsprávnější cestu. Rozhodně není zvykem, abyste v takových hrách házeli kostkami.

Ale hry se vyvíjejí, a v případě eur her to znamená například právě přejímání kostek. Že to funguje, nám dokázal již Marco Polo a Pulsar 2849 a dokazuje to i Lorenzo il Magnifico. Kostky jsou ve hře všeho všudy tři v různých barvách, která každá odpovídá jednomu členovi vaší rodiny. Každý hráč má tedy tři členy spjaté s kostkami a jednoho člena s permanentní nulou. V každém kole se hodí kostkami, které určí hodnotu odpovídajících figurek. Jedná se tedy o náhodu, která všechny hráče znevýhodňuje stejně. Všichni mají ve stejnou chvíli stejně silné a slabé figurky, jejich hodnoty ještě dokáže upravit díky žetonům služebnictva.

To jsi to teda zahrál… Tři jedničky!

Své čtyři panáčky následně na střídačku s ostatními hráči vysíláte plnit různé služby. Jejich hodnoty zároveň určují, kam se takový šlechtic může nebo nemůže vydat. Na výběr máte spoustu míst. Na tržišti můžete přijít k penězům, surovinám, získat služebnictvo nebo dokonce pracovat na své vojenské síle.

V případě Lorenza skutečně platí: "Kdo dřív přijde, ten dřív mele," s čímž vám pomůže palác Signorie (zajistí vám prvenství v příštím kole). Také se můžete vydat cestou produkce, kde spustíte efekty všech svých budov či pozemků. Ale ty musíte ještě před tím získat, čímž se dostáváme k nejdůležitější akci – návštěvě věží.

Deskovinky recenzují: Vikings on Board

Ve hře jsou čtyři věže, kde každá pojímá čtyři karty z oblastí pozemků, budov, postav a činů. Karty mají určitou cenu v penězích i surovinách, vyšší pozice vyžadují větší číslo panáčka, a pokud nejste ve věži první, platíte „vstupné“. Každá karta pak může mít okamžitý efekt a/nebo spouštěcí efekt pomocí akce produkce.

Musím udělat tohle! Ale taky támhleto…

Jak sami vidíte, možností je opravdu velká spousta. Máte čtyři postavičky, které musíte někam poslat, přičemž políčka jsou omezená, takže vám nestačí sledovat jen své plány, ale i plány ostatních hráčů. Jinak vám vyfouknou důležitou kartu a vy pak musíte vymyslet novou strategii. Ani náhodou nemůžete dělat všechno. Musíte se soustředit.

V podstatě každý prvek nese vítězné body, ale čím víc se některému věnujete, tím je pro vás cennější. Čím víc máte území, tím víc máte bodů. To samé platí i pro karty postav a činů. Můžete jet jen na vojenskou sílu a dokonce se zúročují i vámi nasbírané zdroje.

A teď si představte, že v tomto boji za ovládnutím Florencie musíte ještě myslet na církev… Lorenzo il Magnifico trvá vždy šest kol a na konci každého sudého dokazujete svou oddanost církvi. Ta po vás vyžaduje určitou úroveň víry. Nemáte-li, budete exkomunikování a hru si značně ztížíte kontinuálním postihem. Máte-li dostatek víry, všechnu ji musíte obětovat na oltář církve, tedy další dvě kola dokazujete svou oddanost znovu. A pak ještě jednou.

Moje hlava!

Bude vás bolet. Ale v tom dobrém slova smyslu. Pokud jste tedy hráči, kteří se jen tak něčeho nezaleknou, třeba i delší doby hraní, a jak již bylo řečeno v úvodu, nevadí vám „německý“ design, pak si s Lorenzem přijdete na své. Možností je hrozně moc, zdrojů na zaplacení málo a na naprosto každé zahrané akci záleží.

Strategií je rovněž několik a s každou další hrou se Lorenzovi dostáváte hlouběji pod kůži, čímž vás začne ještě víc bavit. Mám pocit, že hra v loňském nášupu trochu zapadla a možná je na vině i nelákavý vizuál na policích obchodů. Ale pod ním se skrývá ryzí euro se zábavným mechanismem lehké náhody v kostkách, která vás v každém kole nutí přizpůsobovat svou strategii. Kostky dlouhou dobu neměly v eurech své místo. Teď to vidím obráceně.