Veverčáci: Recenze hry (Deskovinky)

Albi otevírá letní sezónu tím správným způsobem – malou „kapesní“ krabičkou, kterou snadno přibalíte na výlet i dovolenou, a v obou případech se počítá s dětmi.

Veverčáci patří do kategorie her, které velmi jednoduchým způsobem procvičí vaše paměťové schopnosti. A to funguje v úplně každém věku. Je asi zbytečné zdůrazňovat, že se téma hry točí kolem veverek. Zapomnětlivých veverek, které nevědí, kam si zašantročily oříšky. Bylo to kolem modrého kamene, přeš žlutý list a po červené houbě? Ne počkat, ten kámen byl žlutý a list vlastně nebyl list, ale další kámen. Achjo…

Zapomeňte, ale jen na pexeso

Veverčáci je kompetitivní hra pro 2–4 hráče, kdy se každý snaží dostat k celkem pěti oříškům dříve než ostatní. Jenže cesta ke sladké odměněn vede přes tři karty, na kterých vás nezajímá to, co zobrazují, ale co se skrývá na druhé straně. Vaše veverka musí úspěšně přehopsat přes všechny části lesa v jednom běhu, jinak se ztratí a musí začít od začátku.

Ale s každým nepodařeným průběhem si jen přiděláváte páci. Není to totiž jako v pexesu, kde se karty vrací lícem dolů. Tady původně žlutou houbu otočíte na modrý kámen, a tak to zůstane. Příště tedy nehádáte modrý kámen jako prve, ale naopak žluto houbu. A i když to zní naprosto triviálně, musíte si v extrémním případě zapamatovat šest tvarů, šest barev a jejich pozici. To už opravdu není jednoduché.

V jednu chvíli vás naštěstí zajímá jen jedno z toho – tvary nebo barvy –, jak udává karta vaší veverky. Ta se otočí na druhou stranu s druhou podmínkou pokaždé, když některý ze soupeřů získá oříšek. Takže se snažíte zapamatovat si barvy, abyste konečně proběhli lesem, ale nějaký bídák vám najednou změní pravidla na tvary, za což mu můžete jedině poděkovat. Ironicky samozřejmě.

XTAL: Otestovali jsme českou virtuální realitu s rozlišením 5K

Žádná matika

Oříšky jsou rozprostřené kolem stolu po jednom či dvou, takže nejrychlejší cesta k vítězství s pěti oříšky si vyžádá alespoň ti úspěšná překonání spletitého lesa. A zatímco ve dvou se dokážete od soupeře distancovat a mít ničím nerušené soustředění na vlastní cestu, ve více hráčích je to už pořádný maglajz.

Před vámi ležící tři karty se totiž protáčí i v tazích ostatních hráčů. Z počátku vám to způsobí nesnáze, ale později si díky tomu vlastně snáz zapamatujete, co je na jedné kartě z obou stran. Rada do začátku: soustřeďte se jen na své tři karty. Jakmile začnete vnímat i snažení ostatních, barvy a tvary se vám slijí dohromady a zůstanete tou nejhladovější veverkou ve hře.

Ztráty a nálezy paměti

Na trhu naleznete opravdu velkou spoustu paměťových her. U každé nové si proto říkám, jestli ji opravdu potřebujeme v regálech obchodů. Ještě víc mě ale zajímá, jestli mě dokáže něčím překvapit. A Veverčákům se to povedlo. Už tolikrát omílaný systém hádání skryté strany karet je tu použitý zase trošku jiným způsobem, který je naprosto jednoduchý na pochopení, a dobře tlačí na vaši paměť.

Ve dvou je hra o něco jednodušší a tím pádem i méně zábavná než ve větším počtu hráčů, ale pro účely výuky (zejména v případě capartů) poslouží výborně. Kromě základní hry na vás čeká i několik variant, které upravují pravidla získávání oříšků ve směru delší hry, nebo větší náhodnosti. Sečteno podtrženo, Veverčáci jsou příjemným překvapením, které vás snadno doprovodí na jakékoliv dovče. A ještě máte dobrý pocit z toho, že děláte něco pro svojí hlavu.