Galaxie Star Wars je plná příběhů. Ten nejdůležitější z nich sledujeme od roku 1977. Tehdy měl premiéru první film Nová naděje, na který v průběhu let navázalo pět dalších – naposledy Síla se probouzí. Novinka Rogue One k hlavní filmové sérii nepatří. Neobjeví se v ní Rey, Finn ani Kylo Ren. Odehrává se v době, kdy ještě nebyli na světě. Příběh nových hrdinů je ale vyprávěn s tahem na branku, který vám vyrazí dech.
Star Wars: Epizoda 3.5
Režisér Gareth Edwards (Godzilla) na ploše dvou hodin vysvětluje události, které známe z několika vět v úvodu prvního filmu. Parta rebelských vojáků musí ukrást plány Hvězdy smrti a dostat je k princezně Leie a R2-D2 na začátku Nové naděje. Poznáte Jyn Ersovou (Felicity Jonesová), dceru vrchního inženýra Hvězdy smrti (Mads Mikkelsen), která společně s kapitánem Andorou (Diego Luna) vymyslí nebezpečný plán celé loupeže. Společně s dalšími rebelskými pistolníky a asociálním imperiálním droidem K-2SO (Alan Tudyk) plány skutečně ukradnou a předají povstalcům. Ale to víme od roku 1977.
Han Solo schvaluje
Není vůbec na škodu, že známe dopředu konec. Mnohem důležitější je, jak celá akce proběhne. A zde jde film do překvapivých a pro filmové Star Wars nečekaných rozměrů. Po seznámení s hlavními hrdiny sledujeme, jak bojují za dobrou věc ne zrovna čistými guerillovými metodami. Velmi rychle vám dojde, že tohle není partička vtipně hláškujících hrdinů. Ne. Před sebou máte asasiny, partyzány a špióny, kteří se dvakrát nerozmýšlí a střílí jako první.
Vojna není kojná
V zoufalé situaci musí lidé dělat zoufalé věci, stejně jako vojáci ve válce. V Rogue One uvidíte syrové líčení konfliktu Impéria a rebelů. Na několika planetách se skupina dostane do přestřelek, při kterých tuhne krev v žilách. Režisér Edwards zvolil pro akci kamerový styl, který se blíží k válečné reportáži a tím ve vás dosahuje pocitu, že dýcháte ten samý vzduch jako hrdinové. A že rozhodně nechcete být na tom samém místě, protože tam se umírá. V rámci přístupnosti se však umírá bez krve a nadávek, což drsnou atmosféru výrazně kazí.
Efekty na jedničku
Rogue One vystavuje na odiv špinavost galaktických děr, šedou morálku postav a dokonce zvládá plasticky vykreslit i hlavního záporáka, ambiciozního ředitele Hvězdy smrti (Ben Mendelsohn), který chce povstalcům šlápnout na krk a udržet se u velení. Zároveň ukazuje špičkovou naleštěnou technologii. Zejména finální vesmírná bitva je jaksepatří epická a strhující a jednotlivé lokace dýchají realistickou exotikou vzdálených světů. Jestli znáte původní trilogii, budou vám situace mnohokrát povědomé, ale Edwards si dává pozor, aby tupě nekopíroval. Inspiraci poznáte, příběh je však jeho vlastní (když pomineme inspiraci Tuctem špinavců) a překvapivý.
Tarkin se vrací
Překvapení je ve filmu hodně. Slyšeli jste už o britském herci Peteru Cushingovi? V Nové naději hrál postavu Grand Moffa Tarkina, šéfa Hvězdy smrti. Cushing zemřel roku 1994. Logicky se objevuje i v Rogue One, protože v něm je Hvězda smrti. Stává se figurou v mocenském souboji o řízení smrtící stanice. Filmaři využili archivní záběry, dvojníka a digitální modelování, kvůli kterému Cushing ožívá tak věrohodně, že mu věříte (když se hodně soustředíte, uvidíte digitál, ale jinak ne). A není v tom sám, podobně se objeví i pár dalších postav. Zde se nedá než smeknout.
Rogue One nepatří k standardním Star Wars. Proto ani nezačíná fanfárou a titulky ujíždějícími do ztracena. A nejen tím se vyhraňuje od ostatních filmů. Odlišnost je to ale dobrá a vítaná. Vnáší do vzdálené galaxie čerstvou příběhovou energii, nové postavy a hlášky (zejména od droida K-2SO) a řadu nádherných záběrů. Ukazuje, že nic není černobílé. I když nepatří mezi "velké" filmy Star Wars, stává se Rogue One jedním z nejlepších.
