V pátém dílu "Jurské" série si lidé a dinosauři prohodili role. V předešlých dílech naklonovaní dinosauři terorizovali své tvůrce, kdekoli se s nimi setkali. Ve snímku Jurský svět: Zánik říše však bude dinosaurům už podruhé v dějinách hrozit úplné vyhynutí. Před 66 miliony let je nemohlo zachránit nic. Tentokrát jsou tu ale lidé, kteří nasadí i vlastní život, aby dinosaury vysvobodili ze smrtící pasti.
Snění o komárech
Na počátku dnes zhruba třicetileté dinosauří ságy byl pravěký hmyz a zkamenělá pryskyřice – jantar. Na přelomu 70. a 80. let minulého století si vědci jako George Poinar Jr. uvědomili, že jantar může obsahovat neuvěřitelně dobře zachovalý hmyz. A když je tělíčko dávného hmyzu tak dobře zachovalé, mohly by v něm možná být zachovány i původní biologické molekuly. S jejich odbornými studiemi se seznámil americký spisovatel Michael Crichton, jehož fantazie se rozjela na plné obrátky. Kdyby se v druhohorním jantaru zachoval komár nebo moskyt, který kdysi dávno sál krev dinosaurům, pak by možná zbytky oné krve mohly být k dispozici vědcům. Krev obsahuje buňky, v nichž je DNA… A genetické inženýrství se každým rokem zdokonaluje, nemohli by tedy vědci být časem schopni naklonovat živé dinosaury?
Jen něco o dinosaurech
Crichton si brzy načrtl koncept díla, které nazval Jurský park. Ještě než knihu dokončil, setkal se s režisérem Stevenem Spielbergem a stali se přáteli. Když se Spielberg u oběda Crichtona náhodou zeptal, co právě píše, spisovatel mu odpověděl: "Ále, jen něco o dinosaurech a DNA." Spielberg zavětřil a chtěl vědět víc. Netrvalo dlouho, a společnost Universal zakoupila k románu Jurský park autorská práva. Spielberg se mohl pustit do příprav na natáčení. Stejnojmenný film byl pak do kin uveden v červnu roku 1993. Vůbec poprvé v něm byly použity zdokonalené počítačem vytvořené trikové záběry. Zabraly jen asi šest a půl minuty z dvouhodinové stopáže, ale dinosauři byli jako živí.
Pokračování tradice
Jurský park strhal rekordy v návštěvnosti, a tak bylo rozhodnuto natočit pokračování. Také Crichton vydal svůj druhý román s názvem Ztracený svět: Jurský park. Vzniklo i několik zdařilých počítačových her na motivy Jurských parků, za zmínku stojí například 3D střílečka Trespasser z roku 1998. Film Jurský park III z roku 2001 pak celou sérii nadlouho uzavřel. Zdálo se, že klonování dinosaurů už není dostatečně zajímavým tématem. A tak uplynulo dlouhých 14 let, během nichž vývoj počítačových triků značně pokročil. V roce 2015 byl do světa vypuštěn další snímek: Jurský svět. Děj se na rozdíl od předchozích dvou filmů, které se odehrávaly na fiktivním ostrově Isla Sorna, vrátil zpět na původní ostrov Isla Nublar, kde se odehrával příběh prvního Jurského parku.
Vládci ostrova
Na Isla Nublar v troskách původního Hammondova parku vyrostl funkční "Jurský svět". Prosperující atrakce láká návštěvníky z celého světa. Jak už ale víme, opět se něco pokazilo a na svobodu se dostalo monstrum. Indominus rex, hybrid naklonovaný tak, aby měl ty nejlepší vlastnosti různých dinosaurů. Aby tuto bestii zastavili, musí se lidé, dinosauři a také obří vodní plaz mosasaurus spojit a spolupracovat. Lidé přežijí (alespoň někteří), dinosauři ovládnou ostrov. O čtyři roky později se toho moc nezměnilo. Až na probuzenou sopku, která by Isla Nublar mohla zničit i s jeho dinosauřími obyvateli…
Jurský svět: Zánik říše
Režie: J. A. Bayona
Hrají: Chris Pratt, Bryce Dallas Howard, Jeff Goldblum, Ted Levine, Toby Jones
Délka filmu: 130 minut
Premiéra: 21. 6. 2018
Skutečné vyhynutí dinosaurů
Je dobře, že nový Jurský svět pojednává o vyhynutí dinosaurů, protože o tomto tématu se v poslední době objevilo množství nových informací. Máme samozřejmě na mysli to skutečné "první" vyhynutí dinosaurů, ke kterému došlo na konci druhohorní křídy před 66 miliony let. Tehdy dopadl do oblasti dnešního Mexického zálivu až 15 kilometrů velký asteroid (planetka) a vytvořil kráter široký skoro 200 kilometrů. Nepředstavitelná srážka vyvrhla do atmosféry ohromné množství hornin a odpařené vody a okamžitě zahubila veškerý život v okolí nejméně 1000 kilometrů od místa dopadu.
Smrt zimou
Živočichové a rostliny ze vzdálenějších oblastí pak umírali v krutých mrazech, které nastaly poté, co mračna prachu a popela zabránila průchodu slunečních paprsků. Vědci odhadují, že průměrné teploty mohly tehdy poměrně rychle poklesnout asi o 40 stupňů Celsia! Kromě toho na území Indie zuřily sopky a klesala úroveň hladiny oceánů. To vše dohromady způsobilo, že na Zemi vyhynuly asi tři čtvrtiny všech druhů. Dinosauři, ptakoještěři, velcí mořští plazi, hlavonožci amoniti a mnozí další tvorové byli odsouzeni k úplnému zániku. Jiní, jako předkové moderních savců a ptáků, se časem vzpamatovali a díky nepřítomnost dinosaurů úspěšně rozvíjeli.
Vypadají správně?
Výtvarníci a modeláři, kteří na filmových dinosaurech pracovali, si samozřejmě zjistili o svých objektech co nejvíce informací. Díky tomu se v zobrazení většiny dinosaurů nesetkáme s vyloženými nesmysly. Mají vzpřímené nohy, držené pod tělem, ladný krk i správně umístěné oči nebo třeba ocasy. Některé nedostatky však přetrvaly. Tyrannosaurus a Velociraptor by ve skutečnosti měli být na některých částech těla opeření. Také by měli držet přední končetiny "dlaněmi" k sobě, nikoliv směrem dolů. A filmoví "raptoři" jsou oproti skutečným velociraptorům pořád moc velcí. V kině to ale bude vadit málokomu.
Dinosauří herci
Tyrannosaurus rex
Obří dravý dinosaurus (teropod) obýval západ dnešní Severní Ameriky v období pozdní křídy před asi 68 až 66 miliony let. Byl jedním z posledních žijících druhohorních dinosaurů. Největší jedinci dosahovali délky asi 12,5 metru a hmotnosti zhruba 6 až 9 tun. Jen jejich hlava mohla být dlouhá kolem 1,5 metru a síla stisku čelistí se odhaduje na 35 až 50 tisíc newtonů.
Velociraptor
Menší teropodní dinosaurus, ve skutečnosti velký jen jako odrostlý krocan. Při délce 1,8 metru (z čehož polovinu tvoří ocas) dosahoval hmotnosti kolem 15 kilogramů. Dva druhy tohoto rodu známe z pouště Gobi v Mongolsku, kde žili asi před 75 miliony let.
Triceratops
Známý rohatý dinosaurus (ceratopsid) žil ve stejné době a na stejném místě jako T. rex. Dosahoval délky kolem 8 až 9 metrů a hmotnosti až přes 8 tun, jeho rohy mohly být dlouhé téměř 120 centimetrů. Nejmladší známá fosilie triceratopse byla objevena pouhých 13 centimetrů pod jílovou vrstvičkou, označující dopad asteroidu.
Stegosaurus
Jeden z mála skutečně jurských druhů. "Obrněný" býložravec s výraznými hřbetními deskami obýval území Severní Ameriky a možná i západní Evropy v době před 156 až 151 miliony let. Dosahoval délky až 9 metrů a hmotnosti 5 tun.
Baryonyx
Tento dravý dinosaurus se v Jurských parcích či Jurských světech objevuje nyní poprvé. Žil v období rané křídy asi před 130 miliony let na území západní Evropy, Anglie a Španělska. Při délce 7,5 až 10 metrů vážil asi 2 tuny, byl tak jakousi menší obdobou tyranosaura.
Metricanthosaurus
Tento dravý dinosaurus byl zmíněn již v prvním Jurském světě, ale zatím jsme ho neměli možnost vidět. Ve skutečnosti žil v období pozdní jury před asi 160 miliony let na území dnešní Anglie. Dosahoval délky kolem 8 metrů a vážil asi jednu tunu.
Ankylosaurus
Díky kostěné palici na konci ocasu byl jedním z nejlépe "ozbrojených" dinosaurů, jakási živá kráčející pevnost období končící křídy. Žil ve stejné době jako tyranosaurus a triceratops a dosahoval délky 8 až 9 metrů při celkové hmotnosti kolem 8 tun. Pohyboval se nejspíš jen velmi pomalu a živil se pouze rostlinami.
Brachiosaurus
Zdaleka největší z dinosaurů, chovaných v parku. Jeho skutečná předloha žila v období pozdní jury před asi 155 až 150 miliony let a dosahovala obřích rozměrů: Délka býložravých brachiosaurů činila až 26 metrů, výška přes 13 metrů a hmotnost přinejmenším 50 tun.
