Muž se čtyřma nohama a rukama „zajatý“ v kružnici a čtverci zároveň. Obrázek od slavného renesančního malíře a vynálezce Leonarda da Vinciho zaujme hned na první pohled. Možná i proto, že využívá ideál lidského těla, který máme v sobě všichni od přírody zakódovaný. To proto, abychom při výběru partnera „nezaváhali“, tedy vybrali si toho nejzdravějšího a geneticky nejvhodnějšího.
Leonardo hledal ideál
Tak se na to díváme dnes, ale před pěti sty lety, když Leonardo da Vinci žil, hledali umělci a matematici božský ideál krásy bez znalosti genetiky a evoluce. Nalezli ho v tzv. zlatém řezu. Ten lze na lidském těle pozorovat tehdy, jestliže se výška postavy (od temene hlavy) dělí vzdáleností pupku od země. U normálně vyvinutého dospělého člověka vychází číslo 1,618.
Vitruvianský muž
Své dílo, lidské tělo vepsané do čtverce a kružnice se středem v jeho pupku, Leonardo pojmenoval, jako Vitruvianského muže – po římském architektovi Vitruviovi. Žil v prvním století před Kristem a v díle Deset knih o architektuře vyzdvihuje lidské tělo jako vzor pro všechny stavitele i umělce.
Zdůrazňoval, že lidské tělo s roztaženýma rukama je stejně široké jako vysoké. (To platí u dospělých lidí, u dětí se během růstu proporce těla mění). Znamená to, že muž vysoký 1,8 metru má také rozpětí paží přibližné 1,8 metru.
Vitruvius také například říkal, že všechny ideální míry a poměry lze odvodit z lidského těla.
Kdo byl římský architekt Vitruvius?
V době svého života římský architekt Vitruvius nikterak slavný nebyl a vlastně o něm ani mnoho nevíme. Byl pravděpodobně jedním z inženýrů zabývajících se stavbou válečných obléhacích strojů. Poté pracoval jako architekt a inženýr v Římě na vodovodním systému.
Jeho kniha, fakticky desetidílná učebnice architektury a stavitelství, sice sloužila Vitruviovým následovníkům, ale žádný bestseler to asi také nebyl, a nakonec upadla v zapomnění.
Tak tomu bylo až do roku 1415, kdy v klášteře St. Galen jeho dílo znovu objevili. V té době se rozvíjela renesance a myšlenky římského architekta o tom, že stavba musí být nejen trvanlivá a užitečná, ale také krásná, padaly na úrodnou půdu. Názor, že člověk je středem světa a vrcholem vší dokonalosti, dokonale souzněl s tehdejší filozofií.
Zlatý řez pojmenoval da Vinci
Vitruviovy názory tak přišly opět do módy, ale špičkoví umělci zlatý řez ve svých dílech podvědomě využívali už dříve. Samotné jméno „zlatý řez“ však začal užívat jako první právě Leonardo da Vinci.
Poměr 1,618 se podle něho promítá snad do všeho – počínaje geometrií a algebrou přes architekturu, výtvarné umění či hudbu až k biologii. Leonardo Da Vinci sám se jím zabýval například při konstruování mnohostěnů a přizpůsobil mu kompozici několika svých obrazů.
Da Vinci nebyl sám, mnoho architektů zakomponovalo do půdorysu (hlavně kostelů) stylizovanou ležící postavu Vitruvianského muže, tedy ideál lidské a božské krásy.
Pravidlo zlatého řezu se učíme ve fotografických nebo malířských kurzech dodnes. Hlavní objekt na obraze by měl být od středu vychýlen právě v tomto poměru. Tak to totiž lidskému oku nejvíce lahodí.
Nejdražší kniha světa
Slavná Leonardova kresba Vitruvianského muže pochází z Leicesterského kodexu. To byl vlastně deník nebo poznámkový blok, do něhož si slavný malíř zaznamenával své myšlenky a názory. Brožurku nebo spíše sešit tvoří 72 stránek popsaných a pokreslených po obou stranách. Text je psán italsky, znatelně převráceným písmem (da Vinci byl levák) a doplněn množstvím umělcových ilustrací.
Kodex je nejdražší kniha v dějinách. V roce 1994 za něho zaplatil počítačový miliardář Bill Gates více než 30 milionů dolarů (podle dnešního kurzu tedy přes 600 milionů korun). Kodex pak věnoval muzeu v americkém Seattlu. Kniha byla původně svázaná provázkem, ale dnes je rozdělena na jednotlivé archy.
