Záhadný rukopis představil světu v roce 1915 polský knihkupec Wilfrid Voynich, který ho odkoupil z archivu italských mnichů. Dnes ho vlastní knihovna Yaleovy univerzity ve Spojených státech. Nikdo neví, kdo je jeho autorem a dlouho jsme neznali ani jeho stáří. Až díky moderní metodě radiouhlíkového datování vědci zjistili, že pochází z první poloviny 15. století.
Od císaře do Říma
O dřívějších vlastnících rukopisu máme jen pár kusých informací z dopisů a deníků. Jisté je, že v 17. století ho vlastnil pražský alchymista Jiří Bareš, známý pod jménem Georgius Barschius. Celý život se snažil záhadu knihy rozlousknout. Bohužel neúspěšně. Dopisy také naznačují, že ještě před Barešem patřil rukopis do knihovny císaře Rudolfa II. Ten byl znám svým zápalem pro alchymii a za knihu zaplatil jmění: Dopis uvádí cenu 600 dukátů. To představuje více než dva kilogramy zlata! Po smrti císaře si rukopis předávali pražští učenci v naději, že někdo z nich pronikne do jejího tajemství. Nikdo z nich ale neuspěl a kniha tak na několik staletí skončila v archivech Papežské knihovny v Římě.
Jako z jiné planety
Rukopis je psán neznámým písmem a obsahuje obrázky, které vám hlavu zamotají snad ještě víc. Více než polovinu knihy zabírá podivný herbář. Některé rostliny vypadají jako podivní kříženci několika různých druhů, jiné nepřipomínají vůbec nic. Ani jednu z nich biologové nedovedou přiřadit k existující rostlině. Po herbáři následuje hvězdářská kapitola s nepochopitelnými diagramy různých souhvězdí. Dále kniha pokračuje pravděpodobně nejzáhadnějšími alchymistickými pasážemi. Najdete tu obrázky nahých žen, obskurních přístrojů a kořenů opět neznámých bylin.
Šifra, nebo starý jazyk
Smysl ilustrací by mohl rozklíčovat text. Ale ani zde si vědci neví rady. Záhadu Voynichova rukopisu se pokoušela rozluštit řada odborníků včetně nejslavnějšího kryptologa na světě Williama Friedmana. Přestože Friedman dokázal za druhé světové války rozluštit japonský šifrovací systém Purple, s knihou si jeho tým z amerických tajných služeb neporadil. Všechny ostatní středověké šifry jsou přitom pro dnešní vědce přímo primitivní. Je proto možné, že tajemné písmo nepředstavuje žádnou šifru. Text má jisté zákonitosti, které naznačují, že může jít o zapomenutý jazyk. Jenže odkud? Ani zde se odborníci neshodnou. Někdo říká, že má původ v oblasti Číny nebo Thajska, jiný ho považuje spíš za starogermánštinu.
Jde o podvod?
Také je možné, že si jazyk autor vymyslel – třeba to byl blázen žijící v nepředstavitelných vidinách. Anebo někdo celou knihu napsal jako vtip, kterým chtěl zamotat hlavu vědcům a záhadologům. Kdo by ale strávil tolik času rafinovaným vtípkem? Nezapomeňte, že každé písmeno v knize bylo pečlivě ručně zakresleno na pergamen. Rukopis o 240 stranách tak musel vznikat řadu let. Podvod lze rozumně vysvětlit leda zmínkou o Rudolfovi II. Je totiž možné, že ho autor sepsal záměrně jako tajemnou alchymistickou knihu, aby ji draze prodal císaři zamilovanému do magie a nadpřirozena.
Nové vydání
Voynichův rukopis nyní půjde do prodeje. Bude ho mít na starosti španělské nakladatelství Siloe, které vydává faksimile (dokonale věrné repliky) starých knih. Díky pečlivé práci si nové tisky uchovají každou skvrnu, natržení nebo špínu na původním pergamenu. Nepůjde ale o levné čtení. Faksimile bude stát více než 200 tisíc korun. Naštěstí si může kdokoli prohlédnout Voynichův rukopis zdarma online. Odkaz hledejte výše – třeba záhadnou knihu rozluštíte právě vy!
Nejbláznivější teorie kolem rukopisu
- že ho napsal Leonardo da Vinci
- že popisuje mimozemskou technologii generující DNA ze zvuku
- že je to aztécká lékařská kniha
- že jej sepsal duch při spiritistické seanci
- že učí, jak přivést mrtvé zpět k životu a dosáhnout nesmrtelnosti
- že obsahuje tajné informace o Svatém grálu
