Jen těžko byste hledali kostel, který je pro křesťany posvátnější než Chrám Božího hrobu ve starém Jeruzalémě. Podle mnoha historických pramenů totiž ukrývá ostatky samotného Ježíše Krista. Vědci z Národní technické univerzity v Athénách nyní dostali příležitost hrobku prozkoumat. S největší pravděpodobností byli vůbec první, kdo kdy hrobku otevřel.
Tajemství pod kamenem
Nejprve museli odkrýt mramorový kámen, který chrání hrob před poškozením. Pod ním našli nejdřív jen nepořádek, po několika hodinách usilovné práce ale odhalili další mramorovou desku – a do ní vyrytý kříž. Hrobka byla takto otevřená pouhých 60 hodin. Během nich vědci v přítomnosti církevních hodnostářů vše zdokumentovali, prozkoumali a hrobku opět zavřeli. Opravdu zde tedy leží ostatky Ježíše? To nelze říci. Stejně tak nevíme, zda bude výzkum hrobky někdy v budoucnu pokračovat. Ale i dosavadní objev je významný: Dokázal, že hrob v průběhu dějin nikdo neponičil a chrám tak stále ochraňuje to, kvůli čemu byl před mnoha staletími vybudován.
Kouzelný kříž
Ježíšovo učení se začalo velmi rychle šířit krátce po jeho smrti. Už v roce 326 se do Jeruzaléma vydala hledat Kristův hrob císařovna Helena, manželka římského vládce Constantia I. Místní jí ukázali vápencovou jeskyni pod kopcem Golgota, v níž se v době Ježíšovy smrti pohřbívalo. Legenda vypráví, že Helena nařídila jeskyni prozkoumat a objevila zde tři kříže. Aby zjistila, na kterém z nich byl ukřižován Ježíš, nechala nemocného muže, aby se jich dotkl. Když sáhl na Ježíšův kříž, zázračně se uzdravil.
Kudy prošly dějiny
V jeskyni, kde byl Ježíš pohřben, se tehdy nacházela svatyně řecké bohyně Afrodity. Helena ji nechala srovnat se zemí a místo ní vybudovala chrám, v němž budou moci poutníci spatřit na vlastní oči místo posledního spočinutí Božího syna. Šlo o ohromnou stavbu, která dnešní chrám svou velikostí několikrát překonala. Stavitelé ale netušili, co všechno posvátné místo zažije. První pohromou byl vpád Peršanů na počátku 7. století. Ačkoli chrám poškodili, byzantský císař Herakleios je brzy vyhnal a budovu znovu vystavěl podle původních plánů. Velká katastrofa však přišla o čtyři století později. Bagdádský chalífa al-Hákim se rozhodl tuto výspu křesťanů smazat z povrchu zemského. A své slovo dodržel. Z chrámu nezůstalo víc než trosky severní a jižní zdi. Krátce na to pronikli do Palestiny křižáci, kteří začali z trosek stavět nový chrám. Další budovy pak přistavěli františkánští mniši v 16. století.
Bláznivá přestavba
V 18. století dostaly chrám do správy tři křesťanské obce – řecká pravoslavná, římskokatolická a arménská apoštolská církev. A pravidlo, že je téměř nemožné donutit tři osoby s odlišnými názory, aby se na něčem shodly, platí i pro církve. Až v roce 1959 se církve domluvily na renovaci svatostánku. Každá z nich si ji ale udělala po svém. Staré prvky pocházející od křižáků a františkánů se tu mísí s moderními a do toho se prolíná architektura západních i východních kostelů. Celé to vypadá spíše jako bláznivá výstava všemožných křesťanských stylů a symbolů než jako nejsvětější místo, kde je pohřben Ježíš Kristus.
Zemřel Ježíš v Japonsku?
Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě není jediná lokalita, o níž se hovoří jako o místě posledního spočinutí Ježíše Krista. Většina dalších míst je v okolí Jeruzaléma, jedno ale vyniká – malá vesnička v severním Japonsku jménem Šingó. Místní tvrdí, že Ježíš unikl ukřižování na Blízkém východě a přes Sibiř utekl až do Země vycházejícího slunce. Tady začal pěstovat rýži, založil rodinu a pokojně se dožil stovky let. Zní to jako dobrý vtip? Místní to berou velmi vážně a prý měli i historické dokumenty dokazující, že je to pravda – ty se však bohužel za záhadných okolností ztratily.
