Počítačové modelování se uplatňuje v klimatologii stejně jako v archeologickém výzkumu. Oba směry získávají jiná data, ale jejich kombinací se dá dojít k zajímavým závěrům. A netýkají se jen poznávání způsobů, jimiž se naši předkové vyrovnávali se změnami prostředí. Lidstvu by také mohly pomoci vzdorovat budoucím problémům, mezi které bude nejspíš patřit extrémní sucho a vzestup teplot.
Dlouhý pohled zpět
Příkladem projektu, který kombinuje klimatologii, archeologii a počítačové modely, je projekt Village Ecodynamics v Coloradu a Novém Mexiku. Výzkum se zaměřil na území, které obývali takzvaní puebloví indiáni. Ve svých hliněných stavbách žili docela dlouho – mezi lety 600–1760 našeho letopočtu. Vědce zajímalo, jak indiáni ovlivňovali prostředí, v němž žili, a jak toto prostředí ovlivňovalo je. Terénní výzkum a studium dříve získaných informací přinesly dostatek dat pro tvorbu simulací. V počítačích tak vznikly virtuální rodiny pueblanů žijící v softwarem generované, zeměpisně přesné krajině.
Indiánské fígle
Vědci sledovali, jak jejich virtuální obyvatelé reagovali na změny klíčových proměnných – úhrnu srážek, počtu lidí nebo vyčerpání zdrojů. Zjistili, že při různé zalidněnosti indiáni obývali krajinu rozdílným způsobem a jinak přistupovali k přírodním zdrojům. S rostoucí populací také rostla potřeba vůdcovství – čím větší skupina byla, tím obtížněji její členové dobrovolně spolupracovali. V obdobích sucha byla zase stěžejním předpokladem pro přežití směna surovin mezi jednotlivými skupinami. Lidé, kterým se podařilo obchodní vztahy v sousedství navázat, měli mnohem větší šanci na přežití. Studie tak poukázala na krizové strategie v oblasti lidského chování – ať už v chování k sobě samým nebo k okolnímu prostředí. Jiné vědecké práce se zaměřují spíš na konkrétní problémy.
Nadcházející výzvy
V době extrémních změn klimatu bude problematické pěstovat zemědělské plodiny a chovat hospodářská zvířata přizpůsobená na původní podnebí. Počítačové modelování vědcům pomáhá objevovat alternativy v podobě dnes už zapomenutých či málo využívaných druhů. Pro příklad se můžeme podívat na Tibetskou náhorní plošinu. Se stoupajícími teplotami se chladnomilným plodinám přestává dařit a podobně je na tom i klíčové domácí zvíře – jak. Vědci ale zjistili, že před 4 000 lety, kdy se Tibet teprve začínal ochlazovat, zde bylo populární pěstovat psárku a proso. Ty vyžadují pouze malý úhrn srážek, proto by se z nich mohl znovu stát významný zdroj potravy v oblasti.
Kukuřice místo banánů
Podobné ohrožení zažívá i jedna z nejdůležitějších plodin africké Etiopské vysočiny. Místní banánovníky sužují vlny intenzivních veder, choroby a dříve neznámí škůdci. Pomoc by Etiopané mohli najít u amerických indiánů z kmene Hopi. Modely naznačují, že banány by mohla nahradit jejich historicky osvědčená odrůda kukuřice, která snáší sucho a přežívá v půdě chudé na živiny. Příklady, o nichž píšeme, jsou spíš první vlaštovky. Skutečný potenciál metody se zřejmě teprve ukáže. Vědci doufají, že počítačové modely sestavené na základě archeologických a klimatologických dat budou časem fungovat jako rádci pro zdánlivě bezvýchodné situace.
Národy indiánských Puebel
Za pueblany se označují národy severoamerických indiánů, kteří dodnes žijí na jihozápadě Spojených států. Označení je odvozeno od nevšedních měst budovaných na hůře přístupných, ale strategicky výhodných místech. Název pueblo jim dali španělští dobyvatelé, v jejichž jazyce označoval městečko či vesnici. Komplexy několikapatrových budov z cihel z nepálené hlíny obývaly stovky až tisíce obyvatel. Dodnes přežilo 22 komunit pueblanů včetně nejznámějšího kmene Hopi. Jednotlivé kmeny udržují rozdílné jazyky a tradice. Také je rozděluje způsob, jakým obdělávají půdu a tvoří příbuzenské vazby.
