Skrytý jezerní chrám
Atlantida východu. Tak se přezdívá podvodnímu městu Shicheng, jež leží na dně jezera Qiandao v čínské provincii Zhejiang. Ne vždy ale bylo toto mýtické místo skryto pod neprostupnou masou vody. Vše se změnilo až roku 1959, kdy čínská vláda rozhodla o zatopení území a vytvoření umělého jezera. Z oblasti byli vystěhováni všichni obyvatelé, i ti, jejichž předci ho obývali po několik tisíciletí. Město bylo definitivně zapomenuto.
K jeho znovuobjevení došlo až na počátku 21. století, kdy čínští hodnostáři zorganizovali výpravnou expedici ve snaze zjistit, jak moc je Shicheng zničený. Výsledek pátrání je překvapil. Lví město, jak zní jeho jméno po přeložení z mandarínštiny, zůstalo dokonale zachované a to včetně všech pěti vstupních bran, nespočtu soch draků, fénixů, lvů i chrámů. Voda z jezera je uchránila od veškerých erozních činností. Šest století starou památku si tudíž mají možnost prohlédnout potápěči z celého světa i dnes.
Australské pohřebiště vraků
Fascinujícím místem, kde končí již nepoužitelné zrezivělé vraky lodí, je záliv Homebush. Australské pohřebiště zchátralých plavidel leží nedaleko metropolitního Sydney, čili jen kousek od místa, kde byste si ani na moment nepomysleli, že se může nacházet opuštěné prostranství. Opak je však pravdou.
V průběhu druhé poloviny minulého století byly do zálivu přiváženy již nefunkční lodě na demontáž. Takový osud měl postihnout i SS Ayrfield - nakonec ale bylo vše jinak. Kovový kolos byl zapomenut. Dnes je sto dva let stará bojová loď obrostlá různorodou flórou, díky níž je spíše plovoucím lesem, nežli zrezivělým vrakem. A i když ve dne může vypadat jako dokonalé místo na prozkoumání, jedno je jisté. Zde byste se rozhodně ztratit nechtěli.
Radioaktivní město smrti
Jedna havárie zničila vše. Řeč je o ukrajinském městě Pripjať, jež bylo v roce 1986 zasaženo masivním výbuchem jaderné elektrárny v Černobylu. Všichni obyvatelé této oblasti byli v rámci dvaceti čtyř hodin evakuováni, strach z radioaktivní záření jim nedovolil sbalit si ani ty nejnutnější potřeby. Nepředpokládali, že by se už nikdy nemuseli vrátit. Samotná vláda dokonce nechala celé město dekontaminovat a vyměnit dvacet centimetrů půdy - bezvýsledně. Dle vědeckých závěrů bude totiž cesiem znečištěný Pripjať ještě 150 let neobyvatelný.
Nyní, po více jak třiceti letech, je sice přístup do oblasti povolen, ale jen pod dohledem pověřené osoby a pouze na omezenou dobu. Vyprané prádlo stále visí na sušácích, ulice lemují poházené hračky, dokořán otevřená okna i dveře se závanem větru pisklavě skřípají. Při okrajových oblastech města hlídkují vojáci, kteří brání jeho možnému vyrabování. Vítá vás jen jedna jediná cedule: Vstup na vlastní riziko.
Disneyland hrůzy
V zábavních parcích bychom se měli bavit. Co když je ale všechno jinak, a místo honosného pohádkového hradu se u vchodové brány tyčí trojice zlověstně vyhlížejících šedivých věží? Přesně do této kategorie spadal zábavní park vzdálený jen necelých třicet kilometrů od čínského Pekingu. Ten byl sice již před čtyřmi lety zbourán, jeho fotografie ale dodnes uchvacují nejednoho dobrodruha.
Psal se rok 1998, když byla výstavba parku Wonderland z nejasných důvodů ukončena. Rozestavěné zámky a hradby se staly doménou tohoto místa, které se jen stěží mohlo přiblížit opravdovému Disneylandu, jež byl jeho původní předlohou. Měl se stát největším zábavním parkem Asie, místo toho ale nakonec skončil jako plocha pro zemědělské účely místních farmářů. A když byl v roce 2011 schválen plán na výstavbu oficiálního Disneylandu, byl osud tohoto zchátralého strach nahánějícího místa definitivně zpečetěn.
Ostrov prázdných pohledů
Ani nemusíte znát hrůzyplnou historii mexického Isla de las muñecas, aby se vám strachy zatajil dech. Jeden pohled do prázdných očí panenek pověšených po celém ostrově bohatě stačí. Nacházejí se jižně od Mexiko City v průplavu Xochimilco. Takzvaný ostrov panenek se stal neodolatelným lákadlem pro dobrodruhy, jimž rozhodně nesmí chybět kuráž. Legenda obklopující toto místo totiž rozhodně není pro lidi slabší povahy.
Panenky má dle staré pověsti ovládat duše malé dívky, jež u ostrova před desítkami let tragicky utonula. Od té doby drobné plastové hračky hýbají končetinami, otevírají oči a dokonce si mezi sebou šeptají. A i když je pravdivý příběh zcela odlišný, není o nic méně děsivý. Utonulou dívku našel správce ostrova Don Julian Santana Barrera spolu s její dětskou panenkou. Aby uctil její památku a dal svobodu její duši, pověsil dívčinu panenku na jeden ze stromů. To byl však pro Juliana jen začátek jeho šíleného počínání – do své smrti jich totiž stihl po celém ostrově rozvěsit až stovky.
