Když se něco událo před sto lety, je to pro mnohé z nás, jako kdyby se jednalo o pravěk. A čím je člověk mladší, tím abstraktnější se mu takový časový úsek zdá. Přitom to tak dávno zase není. Zeptejte se schválně v rodině, možná i váš předek bojoval v první světové válce. Právě ta v Evropě zuřila před sto lety. Přesně 2. července 1917 v bitvě u Zborova do bojů poprvé zasáhla Československá střelecká brigáda. A hned si vydobyla pověst neohrožených bojovníků.
Na obě strany
Češi do války rukovali hned v prvních dnech války, v létě roku 1914. Samozřejmě v rámci rakousko-uherské armády, protože tehdy naše území patřilo k Rakousku-Uhersku. To bojovalo po boku Německa proti Rusku na východě, Srbsku na jihu a Francii a Velké Británii na západě Evropy. Češi tehdy už dlouho snili o samostatném státě a válku mnozí chápali jako příležitost k osamostatnění od Rakouska-Uherska. Proto se hned na počátku války hlásili k ruské armádě čeští dobrovolníci (tzv. dobrovolci), kteří v Rusku žili a pracovali, aby se v boji postavili proti Rakušanům. Podobná situace s dobrovolníky vládla ve Francii a později i v Itálii.
Videoreportáž z rekonstrukce bitvy u Zborova
ABC TV v bitvě u Zborova • Zdroj: ABC
Česká družina
K dobrovolcům se postupně přidávali čeští zajatci a dezertéři z rakousko-uherské armády. Už s nástupem podzimu 1914 byli Češi v ruské armádě nasazování na frontě jako výzvědné oddíly, které pronikaly do zázemí nepřítele a přinášely pro ruskou armádu strategické informace o rozmístění nepřátelským jednotek a jejich plánech. Také přesvědčovaly české vojáky k dezercím. Jednotka si říkala Česká družina. K velkému bojovému nasazení ale došlo až po třech letech na počátku července 1917.
První šance
V únoru 1917 vypukla v Rusku revoluce, byl svržen car a vládu převzala prozatímní vláda. Rusové očekávali, že vláda rychle ukončí válku a zmírní tím bídu a utrpení obyčejného lidu. To se ale nestalo, protože Rusko mělo smluvní závazky ke svým spojencům na západě. Na léto byla proto ministrem války Kerenským naplánována velká ofenziva. A protože ruští vojáci zklamaní rozhodnutím vlády hromadně odmítali poslušnost, ruská generalita povolala k útoku cizinecké jednotky včetně Čechoslováků, kteří byli do boje naopak celí žhaví.
Zborov nebo Zboriv?
Ofenziva vypukla 1. července a na Československou střeleckou brigádu o síle 3500 mužů došlo až druhého dne. Ta byla nasazena v oblasti městečka Zborov (na mapě ho najdete na západní Ukrajině jako Zboriv). Do útoku vyrazila v devět hodin ráno a rakousko-uherskou armádu zaskočila svou bojovností. Pronikla až do třetích zákopů, pět kilometrů na nepřátelské území a získala 3300 zajatců. V podvečer téhož dne dobyté pozice předala ruským jednotkám.
Nevítězství
Prudký výpad Čechoslováků nebyl ruské armádě moc platný. Jednotky umístěné kolem naší brigády zůstaly vzadu a našimi dobyté území ruská armáda nakonec po pár dnech opustila. Bitva měla ale velký strategický význam pro československé legie v Rusku. Po ní totiž Rusové povolili ve velkém nabírat Čechy a Slováky z řad zajatců a do konce následujícího roku tvořili československé legie na Rusi čtyřicetitisícovou armádu. Tehdy ale už stály v boji proti bolševikům.
Zásluha o stát
Význam zborovské bitvy tedy tví v tom, že napomohla k rozvoji naší národní armády a dala o malém středoevropském národu vědět po celém světě. Povědomí srdnatých bojovníků usnadnilo českým politikům jednání o vzniku samostatného Československa. Zborov má ale i velmi tragický nádech. Na obou stranách fronty tu proti sobě stáli Češi a obě strany dopředu věděly, že povedou bratrovražedný boj.
Oslavy v Milovicích
Rekonstrukce bitvy u Zborova v Milovicích se účastnilo na 260 kostýmovaných dobrovolníků. Před nádražím bylo velké vojenské ležení a na milovickém nádraží den den stál Legiovlak, originální muzeum na kolejích. Legiovlak vznikl v rámci projektu Legie 100 a provozuje ho Československá obec legionářská. My jsme o něm psali v ABC č. 9/2016. na stánky projektu se dostanete přes adresu legiovlak.cz.
