Nulu vnímáme jako něco samozřejmého. Staré civilizace ale většinou počítaly bez ní. Když zemědělci sčítali stáda nebo vážili úrodu, nepotřebovali ji. Matematici a filozofové se jí pro změnu báli. Nula totiž znamenala prázdnotu, nicotu a nevěděli, jak s ní naložit. Proto ji raději ani nepoužívali. Jednou z prvních civilizací, která se naučila s nulou počítat, byla Indie.
Učebnice pro kupce
A právě tady nyní historici objevili nejstarší doklad o použití nuly v dějinách. Jedná se o rukopis z Bakhšhálí, který patří k cenným písemným památkám ze staré Indie. Kniha napsaná na sedmdesáti listech z březové kůry byla náhodou objevena v roce 1881 zakopaná v poli poblíž pákistánské vesnice. Archeologové ji převezli do anglického Oxfordu a začali zkoumat. Přeložili ji a zjistili, že jde o učebnici matematiky pro kupce, kteří obchodovali na Hedvábné stezce.
Pokročilá matematika
Odborníci se dlouho domnívali, že rukopis z Bakhšhálí pochází zhruba z 9. století našeho letopočtu. Nyní ho prozkoumali radiokarbonovou metodou, která spočítala poločas rozpadu uhlíku v březové kůře. Toto datování prokázalo, že je mnohem starší: Vznikl už ve 3. nebo 4. století! Je tedy asi o 500 let starší, než se dosud domnívali. V knize je uvedeno několik set příkladů, které obsahují znak jménem šunja. Měl podobu kroužku nebo tečky a symbolizoval právě nulu.
Předchůdce nuly
Tedy abychom byli přesní, o pravou nulu z moderní matematiky se nejednalo. Šlo jen o zástupný znak, který kupcům pomáhal v případě, že potřebovali počítat v dvouciferných a vyšších číslech. Vědci v rukopisu našli dokonce i jeden příklad, jehož výsledkem by měla být nula. Ten autor učebnice vypočítat nedokázal. Ovšem právě ze znaku šunja se vyvinula dnešní nula, která už neslouží jen jako zástupný znak, ale je to opravdová číslice. Od Indů se ji naučili používat Arabové a ti ji ve středověku přinesli k nám do Evropy.
A co ti ostatní?
Se zástupným znakem pro nulu pracovaly i jiné starověké civilizace. Mayové ji znázorňovali jako želví krunýř a používali ve svých kalendářích. Nikdy s ní ale nekalkulovali v matematice. To Babyloňané ji zahrnuli i do svých výpočtů: Používali šedesátkovou soustavu a nulu zapisovali jako mezeru mezi číslicemi. Podobně k nule přistupovali i v Číně. Už v době před naším letopočtem používali bambusové tyčinky, které skládali do různých znaků a vytvářeli tak početní úkony. Červené tyčinky představovaly kladná, černé záporná čísla a nula byla místo bez tyčinek. Jako pravé číslo se ale nulu nenaučil používat nikdo z nich.
Astronomické labyrinty v Indii
Říká se, že Indové jsou nejnadanější matematici na světě. Úctu Indů k počtům dokazuje i slavný a fascinující astronomický park jménem Džantar Mantar. Mahárádža Džaj Singh II. v první polovině 18. století nechal takových parků postavit celkem pět. Ten největší najdete ve městě Džajpur. V palácové zahradě dodnes stojí devatenáct nástrojů pro měření pohybu nebeských těles. Jsou velké i několik desítek metrů a vypadají jako budovy z jiné planety. Umí předpovídat přesný čas zatmění, úsvitu a soumraku, měřit polohu a vzdálenost nebeských těles nebo obíhání Země okolo Slunce. Najdete tu také sluneční hodiny, které díky své úctyhodné výšce 27 metrů měří čas na vteřinu přesně.
