Sen o železniční trati, která by vedla přes celou Evropu až k hranicím Asie, se zrodil v hlavě mladého belgického boháče Georgese Nagelmackerse. Dovedla ho k němu nešťastná láska. Aby se vzpamatoval z toho, že od své dívky dostal košem, vydal se na zotavenou do Ameriky. Tam se pro změnu zamiloval do vlaků. Stavba železnice byla ve Spojených státech v druhé polovině 19. století v plném proudu a bylo jasné, že parním strojům na kolejích patří budoucnost.
Železniční přepych
Hned po návratu domů začal Nagelmackers pracovat na projektu luxusního vlaku, který by přepravil cestující z Paříže až do Istanbulu a přitom jim nabídl zázemí jako v prvotřídním hotelu. Orient Expres se poprvé vydal na cestu 4. října 1883. Cesta trvala zhruba 80 hodin, ale pasažérům utíkala rychle. Veškeré vybavení vlaku dávalo na odiv přepych. Šéfkuchař připravoval speciality, které se jedly zásadně stříbrnými příbory, vagony zdobily potahy z jemné kůže, gobelíny a sametové záclony. V lůžkových vozech spali cestující výhradně v hedvábném povlečení. Nechybělo zde plynové světlo, ústřední topení ani mramorem vykládané sprchy s horkou vodou.
Poválečná senzace na kolejích
Když přišla první světová válka, byl luxusní vlak odstaven a začal znovu jezdit až po ukončení bojů. Jeho význam byl takový, že součástí mírové smlouvy byl i slib poraženého Rakouska, že nebude bránit Orient Expresu v cestě přes jeho území. Vlak dokonce začal jezdit na dvou nových trasách. První nová linka jménem Arlberg-Orient-Express vedla přes Švýcarsko, Maďarsko a končila v Aténách. Druhá nesla jméno Simplon-Orient-Express a směřovala do Istanbulu, ale nikoli přes Německo, Rakousko a Rumunsko jako původní linka, nýbrž přes Itálii, Srbsko a Bulharsko.
Slavné příběhy
Orient Express ve své době vozil tolik významných osobností, že by se podle jeho palubních lístků dal učit dějepis. Například bulharský car Ferdinand byl na to, že vlak projíždí jeho zemí, velmi pyšný. Při cestách se ale tak moc bál nájemných vrahů, že trávil celé cesty zamčený na záchodě. Zato turecký sultán Abdulhamid II. si uměl cestu užít. Pronajal si hned několik vozů a proměnil je v pojízdný harém.
Stala se zde vražda?
Na lince mezi Paříží a Istanbulem také cestovala špionka Mata Hari, první dáma francouzské módy Coco Chanel, spisovatel Ernest Hemingway, Lev Nikolajevič Tolstoj či ruský car Mikuláš II. Mezi pasažéry patřila také autorka detektivek Agatha Christie. Atmosféra vlaku jí učarovala natolik, že v jeho kulisách napsala jednu ze svých nejslavnějších knih – Vraždu v Orient Expressu. Ve skutečnosti ale na této lince nikdo nikoho nezabil.
Konec zašlé slávy
Druhá světová opět znamenala přerušení linky. Ale ani poté, co skončila, už se Orient Expresu nedařilo tak jako dříve. Začaly se objevovat nové vlaky a letadla, která sice nebyla tak luxusní, zato byla rychlejší a modernější než staromilský expres. Vlak se naposledy vydal na svou cestu z Paříže do Istanbulu v roce 1977. Pak se začala jeho trať zmenšovat a poslední úsek mezi Štrasburkem a Vídni byl nadobro uzavřen v roce 2009.
Vražda v Orient Expresu
Vražda v Orient expresu: Český trailer • Zdroj: CinemArt
Nejproslulejší případ detektiva Hercula Poirota se odehrává na trase Simplon-Orient-Express mezi Istanbulem a Paříží. Hned druhý den cesty jej osloví Američan jménem Ratchett. Sdělí mu, že se bojí o svůj život a žádá detektiva o ochranu. Poirot mu nevěří a odmítá ho. Mezitím vlak při cestě přes Jugoslávii uvízne v závěji a Američan je nalezen mrtev s dvanácti bodnými ranami v těle. Vlak stojí, venku mrzne a cestující začnou odhalovat své prapodivné osudy a příběhy… Kdo je vrah? Pokud nechcete hledat odpověď ve staré knize, zkuste se vydat na moderní verzi příběhu do kina!
ABC TV: Na návštěvě Legiovlaku
Návštěva Legiovlaku • Zdroj: ABC/Pavel Dobrovský