"Nějaké novinky o La Pérousovi?" Otázku položil francouzský král Ludvík XVI. cestou na popraviště, kam jej v roce 1793 zavála Velká francouzská revoluce. Člověkem, na něhož se ptal, byl šlechtic, důstojník a objevitel Jean-François de Galaup, hrabě de La Pérouse. Námořník, kterého král roku 1785 pověřil úkolem najít takzvanou Severozápadní cestu a prozkoumat dosud neprobádané části Tichého oceánu.
Angličané a Francouzi
Expedice byla pro francouzskou korunu mimořádně důležitá. Mimo jiné i kvůli věčnému soupeření Anglie a Francie. Britové měli svého slavného mořeplavce, Jamese Cooka, který prozkoumával Tichomoří a objevoval jeden ostrov za druhým. A Francouzi se jim chtěli vyrovnat. Velitele expedice vybrali dobře: Hrabě La Pérouse byl zkušený důstojník, který se ctí prošel několika bitvami. Ministerstvo námořnictví jej vybavilo dvěma původně zásobovacími loděmi, které byly přestavěny na fregaty a vyzbrojeny. Dostaly i zbrusu nová jména: Astrolabe a Boussole.
Expedice z Francie na Aljašku
Kapitánem Boussole byl sám La Pérouse, Astrolabe velel neméně zkušený vikomt (šlechtický titul mezi baronem a hrabětem) de Langle. Kromě důstojníků a námořníků tvořilo posádku i deset vědců a celkem bylo na palubě obou lodí 114 osob. Výprava vyrazila 1. srpna 1785 z francouzského přístavu Brest. Bez větších potíží překonala Atlantik, obeplula Jižní Ameriku a kolem Havaje zamířila na Aljašku. U pobřeží Aljašky měl La Pérouse hledat vytouženou Severozápadní cestu, která by severně od břehů Severní Ameriky spojovala Atlantik s Pacifikem. Pokud by existovala, nemusely by lodě obeplouvat celou Jižní Ameriku.
První tragédie
La Pérouse Severozápadní cestu nenašel (to se povedlo až počátkem 20. století Roaldu Amundsenovi). Při hledání navíc ztratil tři důstojníky a osmnáct námořníků, pod nimiž se v silném proudu převrhl člun. Výprava se poté uchýlila do teplé Kalifornie, kde se tři týdny dávala dohromady. Pak vyplula směrem k Japonskému moři a odtud na Kamčatku, kde vysadila Bartoloměje Lessepse – diplomata, který měl po souši doručit mapy a zprávy o všech objevech Ludvíku XVI.
Osudný boj s domorodci
Lesseps zamával a Astrolabe a Boussole se vydaly na poslední etapu cesty – prozkoumat pobřeží Austrálie. A tam začaly problémy. Na Samojském souostroví napadli průzkumný tým domorodci, kteří zabili dvanáct lidí včetně kapitána Astrolabe vikomta de Langle. 26. ledna 1788 dorazila výprava do australského Botanického zálivu, kde potkala britské lodě. La Pérouse je poprosil, aby do Evropy doručily několik dopisů, v nichž vylíčil plavbu z Kamčatky a napadení na Samoi. Tyto zprávy jsou vůbec poslední, jaké poslal.
Vraky na útesech
V březnu 1788 Astrolabe a Boussole opustily Botanický záliv a zmizely kdesi v Tichomoří. Záchranná výprava, která vyplula v září 1791 z Francie, skončila neúspěšně. Co se stalo s La Pérousem a jeho posádkou, částečně vysvětlila až další expedice, která se v roce 1826 pod vedením kapitána Dumonta d'Urvillea vydala v La Pérousových stopách. Na malém ostrově Vanikoro nalezl vraky obou jeho lodí, které patrně ztroskotaly na okolních korálových útesech. Místní domorodci vyprávěli, že přeživší námořníci využili dřevo z vraku a během několika měsíců postavili bárku se dvěma stěžni. Odpluli a už je nikdy nikdo neviděl.
Trosečníkovo vyprávění
Jak zahynul zbytek La Pérousovy posádky, je letitou záhadou. Letos se však objevilo vodítko: Dosud přehlížený novinový článek z roku 1818, na nějž narazil Dr. Garrick Hitchcock z Australské národní univerzity. Popisuje vyprávění Shaika Jumaula, námořníka, který přežil ztroskotání své obchodní lodi a byl zachráněn z ostrova Murray Island v Torresově úžině. Mezi místními ostrovany tu prožil celé čtyři roky. Jumaul své zachránce informoval o nálezech námořnických šavlí a mušket, zlatých hodinek a kompasu. Domorodci mu vyprávěli, že tyto předměty získali asi před třiceti lety, kdy východně od ostrova ztroskotala loď, která narazila na útesy Velké korálové bariéry.
Poslední přeživší
Posádka opět přežila a na malých člunech se dostala na břeh ostrova. V bitce s ostrovany však byli zabiti všichni až na chlapce, který byl přijat mezi domorodce a později se oženil s místní dívkou. Na seznamu členů La Pérousovy výpravy byl i mladičký steward François Mordelle. Byl právě on posledním přeživším La Péroussovy výpravy, pokud nepočítáme Bartoloměje Lessepse? Chronologie událostí by tomu odpovídala. Navíc není známo, že by se v letech 1788 a 1789 v Torresově úžině ztratila nějaká evropská loď. Na konečný důkaz, kterým by mohl být objev artefaktů z místa ztroskotání, se ale ještě čeká.
La Pérouse na Měsíci
Ačkoli výprava skončila tragicky, hrabě La Pérouse se zapsal po bok kapitána Jamese Cooka a dalších slavných objevitelů. Jeho jméno dodnes nesou některé význačné zeměpisné prvky: Na Aljašce například stojí hora La Pérouse i La Pérousův ledovec, havajský ostrov Maui má La Pérousovu zátoku, průliv mezi japonským ostrovem Hokkaidó a ruským Sachalinem nese jméno La Pérousův. Ani moderní doba na jeho jméno nezapomněla. Dostala jej například třída výzkumných lodí, kontejnerová loď a dokonce kráter na Měsíci.
Neznámý důstojník
V roce 2003 byla na ostrově Vanikoro objevena lebka muže evropského typu. Bylo mu asi 30 let, na výšku měřil 165 až 170 cm. Forenzní analýza ukázala, že zemřel v době, kdy na ostrově ztroskotaly Boussole s Astrolabe. Pravděpodobně byl tedy jedním z členů nešťastné La Pérousovy výpravy. Podle věku, dobrého stavu zubů a slabší muskulatury se dá usuzovat, že nebyl obyčejným námořníkem, spíš důstojníkem nebo vědcem. Lebka byla navíc objevena v zadní části vraku, kde mívali kajuty důstojníci. Jméno muže z Vanikoro neznáme, ale podle lebky byla rekonstruována jeho tvář.
