Historie kláštera Šaolin sahá více než 2500 let do historie. V 5. století před naším letopočtem ho nechal postavit císař Siao Wen na úpatí hory Sung-šan asi 150 kilometrů na jihozápad od Pekingu. Měl sloužit indickému mnichovi Pa-tchuovi, který přišel do Číny šířit učení buddhismu a stal se jeho prvním opatem.
Kung-fu: Z Indie do Číny
Nedlouho po jeho založení navštívil klášter další indický mnich jménem Bódhidharma - vedle samotného Buddhy možná největší osobností celého buddhismu, neboť právě on ho rozšířil v Číně i v Japonsku. Legenda vypráví, že v klášteře Šaolin strávil Bódhidharma devět let, během nichž meditoval a učil mnichy své dovednosti. Mezi ně patřilo i bojové umění, které se naučil od indické kasty válečníků. Mniši tak začali nejen meditovat, ale i trénovat. Jejich ideálem se stalo propojení síly těla a ducha a z indického cvičení si časem vytvořili vlastní bojové umění kung-fu.
Pravda a legendy
Klášter zažil během své existence období rozkvětu i pádů. Několikrát byl vypálen, kvůli tomu se nedochovaly skoro žádné písemné památky. Legendy o klášteře v horách a mniších, kteří zde cvičí tajemné umění kung-fu, je proto třeba brát s rezervou. Spousta z nich jsou jen lidové povídačky nebo příběhy z dobrodružných knížek, které zlidověly. Opravdoví historici se shodují, že s tím, co se prokazatelně stalo, si legendy často protiřečí.
Konec Šaolinu
Klášter byl definitivně pohřben za vlády dynastie Čching. Císař se domníval, že mniši připravují povstání, a nařídil proto klášter vypálit. Nikdo už neví, který z císařů to vlastně byl a ani nezná přesný rok. Víme jen, že to bylo v 17. nebo 18. století. Namísto likvidace šaolinské tradice bojových umění ovšem císař nechtěně přispěl k jejich rozšíření. Jedna z nejznámějších legend totiž vypráví o tom, že z kláštera utekla při razii císařských vojsk pětice mistrů. Ti pak začali předávat své dovednosti po celé Číně.
Hrdinové v ábíčku
Se dvěma z přeživších mistrů se seznámíte v prvním díle nového komiksu Mistr šaolinu, který vychází v časopisu ABC a brzy se bude objevovat na pokračování také na webu v rubrice Komiksy. Prvním z nich je praotec jihočínského kung-fu Che Sin, druhý pak proslulý Pak Mei. Tento mnich s hustým bílým obočím a plnovousem patří k nejoblíbenějším postavám čínských akčních příběhů, a pokud se na ně díváte, určitě jste ho už někdy zahlédli. Náš komiks vás provede světem staré Číny a ukáže vám, jak se bojovalo s pomocí umění kung-fu.
Bojovníci mezi turisty
V současné době najdete na místě původního kláštera pamětní desku, která připomíná jeho starou slávu. Pod horou Sung-šan se ale opět cvičí. Kung-fu se tu učí stovky mladých mnichů a obléhají je tisíce čínských turistů. Někdy mniši vyrazí do světa a předvádějí svou sílu a akrobatické dovednosti. Občas se podívají i k nám do Česka, třeba je jednou uvidíte na vlastní oči.
Bojové umění
V Japonsku se cvičí karate a džudó, v Koreji taekwondo a v Číně zase kung-fu. Jelikož je Čína obrovská země, má i kung-fu mnoho stylů. Na severu jsou rozšířené silné a rychlé kopy, vysoké skoky a akrobacie, zatímco na jihu se trénují spíše údery pěstí a pevné postoje na silných nohou. Kromě toho lze rozdělit kung-fu na vnitřní a vnější styly. Ty vnější se trénují k nácviku síly a bojových dovedností, vnitřní pak slouží především jako zdravotní cvičení. Řada cvičenců proto v mládí zoceluje tělo a buduje si sílu pomocí vnějších stylů, a ve stáří se pak uchýlí k jemnějšímu cvičení, aby se udrželi v kondici a mohli pokračovat ve své cestě za dokonalým kung-fu. Kromě tradičních škol kung-fu existuje také jeho moderní podoba. Jmenuje se wushu a má i svou mezinárodní federaci, jejímž členem je i Česká republika.
