Asasíni byli zpopularizování především herní sérií Assassin's Creed a skrz jeden podprůměrný film. Pojďme se podívat na pestrou a zajímavou historii asasínů. Začala přibližně sto kilometrů od hlavního města Iránu Teherán, kde před více jak tisícovkou let stála pevnost Alamút. Kvůli svému umístění v nepřístupných horách Alborz byla považována za nedobytnou. To však vyvrátil Hasan-ibn-Sabbáh, když ji v roce 1090 získal – nikoliv vojensky, ale lstí. Hrad se stal centrem jeho budoucí říše. Pevností časem přibývalo a Hasanova moc sílila. Z okolních vesnic rekrutoval mladé muže, někdy dokonce jen dvanáctileté chlapce, které cvičil v umění zabíjet.
Taktika zastrašování
Hasan nedisponoval žádnou regulérní armádou. Vojsko je totiž opravdu drahá legrace a navíc ne vždy zaručí úspěch. Namísto něj měl Hasan síť tzv. spících agentů. Ti nebojovali proti armádám nepřítele, ale na příkaz vždy zlikvidovali významného politika, generála nebo duchovního. A to ne nějak potají, ale tak, aby to vidělo co nejvíc lidí. Spící agent se obvykle vetřel do přízně nějakého místního vládce, užíval si jeho pohostinnosti, ale když přišel příkaz ho zabít, neměl s tím spící agent nejmenší problém.
Jenom elita
Agenti uměli bojovat zblízka a byli to skuteční mistři v boji s dýkou. Aby zapadli a neprozradili se, byli vzděláváni a uměli několik jazyků. Nebyli to žádní tupí svalovci, ale muži kteří se uměli chovat a byli skvělými společníky. Jejich věrnost a nábor si podle legendy zajišťoval Hasan tím, že nechal v Almútu zbudovat zahradu plnou nádherných květin, kde celý den hrála hudba, byly k dispozici nejrůznější delikatesy a procházely se tam spoře oděné ženy. Hasan vždy vybraného kandidáta omámil nápojem z hašiše a spícího ho přenesl do zahrady. Tam se dotyčný probudil, užíval si všech tamních radostí a za nějaký čas mu Hasan znovu podal omamný nápoj. Když se budoucí asasín probudil zpět v údolí, měl pocit, že navštívil ráj. Hasan mu potom řekl, že se bude moci vrátit zpět, ale pouze, když ho bude na slovo poslouchat.
Atmosféra strachu
Tím dostali asasíni i své původní, ale někdy stále ještě používané jméno “Hašašíni” - od slova “hašiš”. V úkladných vraždách byli extrémně úspěšní, a i když věděli, že budou po činu chyceni a zabiti, neváhali se pro svého vůdce obětovat. V chodbách paláců se proto šířila atmosféra permanentního strachu, nikdo nemohl věřit nikomu. A prostí, bezvýznamní lidé věděli, že jim se nic stát nemůže, protože asasíni likvidovali jen ty, co měli moc a mohli jejich sektu ohrozit.
Neporazitelný asasín Hasan
Našli se však tací, kteří se Hasanovi rozhodli postavit. Sultán Ahmed Sandžar se dvakrát pokusil Alamút dobýt, respektive vyhladovět. Nepodařilo se mu to, ale odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Jednoho rána se milý a dobře hlídaný sultán probudil a vedle postele našel v podlaze zabodnutou dýku. To byl pro něj jasný vzkaz, že příště už ta dýka nemusí trčet z podlahy. Od té doby měl Hasan od sultána klid a naopak od něj dostal nejrůznější výhody. Hasan zemřel roku 1124 a od té doby už asasíni nikdy neměli tak charismatického a lstivého vůdce.
Jsou tam stále!
Moc a ovlivňování dějin asasíny pokračovalo až zhruba do konce 13. století. To už pronikli až do Indie. Jenže se stali skutečným trnem v oku Mongolům, kteří Alamút roku 1256 dobyli. Během jediného dne bylo povražděno na 80 000 mužů, žen a dětí. Hrstka asasínů z ostatních pevností se ale přeci jen zachránila a poté byli najímáni některými evropskými vládci jako cenění profesionální zabijáci. Sekta jako taková existuje dodnes. Už to nejsou obávaní bojovníci, ale spíše duchovní nástupci, kteří se hlásí k historickému odkazu svých předků. Zbytky Hasanových hradů můžete v horách u Teheránu stále navštívit.
