Motorové jednotky mají v historii železniční dopravy dlouhou tradici. V bývalé Německé demokratické republice dosluhovaly předválečné soupravy, když bylo rozhodnuto přistoupit k výrobě nových vozů. Volba padla na tradičního výrobce VEB Waggonbau Bautzen (Budyšín). Zde byl v roce 1963 zahájen vývoj a po roce už odstartovala práce na čtyřnápravové jednotce nesoucí typové označení VT 4.12.01. Oproti souběžně vyvíjené jednotce VT 2.09 šlo skutečně o velmi svižné tempo.
Pouze dva exempláře mašinek
Během let 1964 a 1965 vyprodukovali inženýři vlastně dva prototypy – ačkoliv druhý vůz VT 4.12.02 byl opticky téměř shodný, v detailech se lišil. Obě soupravy poháněly vodou chlazené čtyřdobé vznětové šestiválce typ 173, ale s rozdílným výkonem (01 = 147 kW, 02 = 163 kW). Zatímco „jednička“ měla pouze 2. třídu, v níž bylo 84 míst pro sedící a 116 cestujících zde mohlo stát, „dvojka“ disponovala i oddílem 1. třídy pro devět pasažérů. Vůz 01 pak měl jednu, 02 dvě toalety. Mezi další odlišné drobnosti patřily například různá čela vozů (druhý prototyp měl charakteristický přesah nad stanovištěm strojvedoucího), umístění světel, vyspělejší 02 měla pneumaticky ovládané dveře, stahovací okna a sluneční clony. První prototyp byl původně červenobílý, později byly obě soupravy opatřeny šedomodrou kombinací.
Dodnes k vidění
Obě čtyřiadvaceti metrové pohonné jednotky s přípojným vozem byly po zkušebních jízdách zařazeny do provozu, ale už v té době byly de facto odsouzeny k zániku. VEB Waggonbau soustředil pozornost na vývoj nové jednotky VT 2.09 (takzvaný Schienenbus) a VT 4.12 tak zůstala pouze ve fázi prototypů. Jejich označení bylo v roce 1970 změněno na 173 (001 a 002), v té době už jezdily po tratích minimálně, ale fakticky nebyly vyřazeny ze služby – to se stalo až v roce 1978. Obě jednotky dodnes existují. Jednička se nachází v bývalém depu Hoyerswerda a poslední zprávy hovoří o možnosti její rekonstrukce. Dvojka našla své útočiště ve firmě Waggonbau Dessau.
Více možností
Je otázkou, proč v Sonnebergu (PIKO) sáhli zrovna po téhle soupravě a ne třeba po mnohem známějším Schienenbusu VT 2.09 – ten se dostal do produkce firmy až o desítky let později. Každopádně ale model této soupravy znamenal zajímavý počin už jenom v tom směru, že záhy byla k vidění jen na modelových kolejištích. Zájemce si mohl vybrat ze tří variant. Samotná motorová jednotka dorazila na pulty prodejen roku 1971 pod katalogovým číslem 5/4105. Pořizovací cena byla 32,40 EVP (východoněmecká marka), což pro našince znamenalo necelých sto korun. Pak tu byla varianta motorového vozu s přípojným (5/0649) za 42,- EVP (u nás se tato souprava prodávala za 160,- Kčs). Kdo se chtěl odchýlit od skutečnosti, vytvořit si delší soupravu a jeden přípojný vagón přidat, měl možnost si ho za 9,60 EVP pořídit (kat. č. 5/4141), což už byla poněkud dražší záležitost.
Rarita
Tato šedomodrá souprava, využívající jako předlohu původní VT 4.12.02 (je tu tedy naznačen oddíl 1. třídy) zůstala ve výrobním programu firmy PIKO až do roku 1989. Po změně politických poměrů a tím pádem i přehodnocení produkce byl tento model ze sortimentu PIKO vyřazen, takže sehnat ho lze pouze jako pozoruhodnou retro záležitost. Z vlastní zkušenosti ale musím poznamenat, že jezdí velice obstojně a i delší varianty – se dvěma přívěsnými vagóny – působí na kolejišti pohledně. Pochopitelně najdeme na internetu i některé pokusy o barevné úpravy, minimálně tu byla snaha přebarvit jednotku do stylu berlínské S-Bahn (k vidění zde). Naši modeláři pak zkoušeli imitaci barev tuzemských motorových jednotek, ale s ohledem na jejich stáří se většinou nedochovaly. VT 4.12.02 se dočkala v roce 2016 reinkarnace u firmy Kres, ovšem pouze v měřítkách TT a H0. Tím se vlastně uzavřel modelářský kruh a všechny nejfrekventovanější velikosti se mohou touto originalitou pyšnit.
