Za nejstarší lovecké zbraně archeologové považují 300 až 400 tisíc let staré dřevěné oštěpy. Jakým způsobem je naši předkové používali, nevíme. Mohli je vrhat nebo se přiblížit těsně k lovenému zvířeti a zbraň mu zabodnout do těla. To bylo samozřejmě mnohem nebezpečnější.
Neandrtálci se nebáli
Neandrtálci, kteří žili před 120 tisíci lety v Německu, se však nebáli. Dokazuje to zkoumání kostí dvou daňků, v nichž lovecké oštěpy neandrtálců zanechaly hluboké díry. Vědci provedli experimentální balistickou analýzu, z níž vyplývá, že rány způsobil hrot dřevěného oštěpu vedený malou rychlostí. Naznačuje to, že neandrtálci svou kořist obklíčili a oštěpy na ni útočili z bezprostřední blízkosti. Takový způsob lovu vyžadoval nejen velkou odvahu, ale také plánování a kooperaci mezi členy lovecké skupiny.
