Slavný příběh o Robinu Hoodovi se nejspíš zrodil ve venkovských krčmách středověké Anglie. Současná verze příběhu (zbojník sídlí v Sherwoodském lese poblíž města Nottinghamu, bojuje s jeho šerifem a miluje krásnou Marianu), ze které vychází i nový film Robin Hood, ovšem pochází až z renesančního 16. století. Spisovatelé a básníci prostě Hoodovy skutky několikrát přepsali a upravili. Nynější legenda tak má s možnou historickou skutečností nejspíš jen pramálo společného. Jistá inspirace skutečnými událostmi se v ní ale zachovala.
Ztráta majetku
Nejstarší anglické balady mluví o tom, že zbojník Robin Hood žil na konci 13. století. Klidně to ale mohlo být o celé století dříve – v době, kdy ostrovním královstvím zmítala četná povstání šlechty proti králi. Ani po dvou staletích od dobytí Anglie Normany se stará anglosaská šlechta nesmířila s tím, že ztrácí vliv a její majetky zabírají noví francouzští páni. V neklidné a nebezpečné době nebylo dobře ani prostým venkovanům. Útěchu hledali v legendě o udatném zbojníkovi Robinovi, který ochraňuje chudé proti útlaku mocných.
Maskovaný superhrdina
Stejně jako u jmen současných superhrdinů i v případě Robina Hooda se jednalo o pouhou lidovou přezdívku. Slovo hood v angličtině označuje kapuci nošenou přes hlavu proti slunci nebo dešti. V případě zbojníků tím byla myšlena buď jakási maska na obličeji, nebo delší kožená lovecká kápě přes ramena. Samotné jméno Robin je potom pouze převzaté z tehdy oblíbené divadelní hry, která pochází ze středověké Itálie. V této hře ostatně vystupuje i dívka Marion, do které se rytíř Robin zamiluje.
Sedlák Robin?
Je jisté, že na rozdíl od svého divadelního vzoru skutečný Robin Hood žádným rytířem nebyl. Ve středověké Anglii totiž titul rytíře znamenal nižšího šlechtice s vlastním panstvím. Naopak původní středověká legenda označuje Hooda jako zchudlého yeomana – svobodného saského sedláka. Takovému sice patřila půda, ale na rozdíl od šlechtice na ní musel sám pracovat a neměl vlastní poddané. V tomto místě legenda o Hoodovi odpovídá realitě. Yeomané nebyli dostatečně bohatí na to, aby si mohli dovolit drahé rytířské brnění. Místo meče a zbroje tak Robin nosí jen luk a šípy.
Z žoldáků loupežníky
V případě války měli yeomani povinnost sloužit v královském vojsku jako obávaní angličtí lučištníci. Pokud měla rodina více dětí a půda nemohla všechny uživit, odcházeli druhorození synové hledat štěstí jinam. Z těchto mužů se pak často stávali profesionální vojáci bojující za žold. A pokud se zrovna neválčilo, mohli se nechat zlákat i loupením na cestách. To byl patrně i případ Robina Hooda. Podle legendy byl neporazitelným lučištníkem, který se vrátil z války, aby zjistil, že jeho rodina přišla o majetek.
Robin Hood: Trailer na film • Zdroj: Vertical Ent.
Vlčí hlavy
V příběhu o králi zbojníků má své místo i Robinova tlupa zvaná Veselí chlapíci. Všechno to měli být zkušení lučištníci, což znamená, že šlo o bývalé žoldnéře nebo vojenské zběhy. Ačkoli bylo násilí běžnou součástí středověkého života, lupiči obvykle nezabíjeli. Možná i proto bylo loupení považováno za běžné, i když nezákonné a trestané řemeslo. Na hlavy zbojníků byla vypisována odměna. Podle podobnosti s odměnou za zabití vlka, se těmto lupičům ve středověké Anglii říkalo vlčí hlavy (wolfsheads).
Okolí Sherwoodu
Dalším důkazem, že zbojnická legenda v sobě nese odraz reality, je i přesný popis oblasti, kde měl Robin Hood se svojí tlupou působit. Jejich loupežné akce a násilnosti na cestujících šlechticích, kupcích a kněžích se omezovaly na okolí královského hvozdu Sherwood poblíž města Nottinghamu. Ve 13. století bylo město Nottingham opevněné hradbou a mělo vyhlášený trh a kamenný hrad. A také vlastního krajského soudce – v anglických zemích nazývaného šerif. Právě tento šlechtic měl od krále povinnost dohlížet na zákony a udržovat bezpečnost na cestách.
Zbojník proti úředníkovi
Šerif z Nottinghamu, hlavní protivník Robina Hooda, tedy nebyl nikdo jiný než královský úředník. Na starosti měl i dozor nad vybíráním královské berně. Daně se totiž vybíraly nepravidelně a vždy za jistým účelem, například jako válečná daň. I ta se objevuje v legendě o Hoodovi – chudší obyvatelé jsou nespokojeni s tím, že ji musí platit víckrát za sebou.
Tak trochu to všechno naznačuje, že původní předobraz hrdinného lučištníka nebyl tak úplně kladným hrdinou. Do podoby ochránce chudých a odpůrce proti bezohlednému králi a jeho šerifovi jej vytvarovaly až lidové příběhy. Jedinou jistotou tedy zřejmě zůstává to, že král zbojníků byl nadmíru zdatným lučištníkem. A že okrádal především ty bohaté.
Robin Hood: Trailer na film • Zdroj: Vertical Ent.
Robin Hood
Režie: Otto Bathurst
Hrají: Taron Egerton, Jamie Foxx, Ben Mendelsohn, Eve Hewson
Premiéra: 10. ledna 2019
Angličtí lučištníci
Bojiště středověké Evropy ovládali urození rytíři ve zbroji na vycvičených bitevních koních. Pěchota proti děsivým nájezdům sevřených řad těžkooděnců s dřevci dlouho neměla šanci. Situaci změnili až angličtí lučištníci, kteří stáli v bezpečné vzdálenosti a ze svých dlouhých luků vypouštěli šípy, které prorazily i rytířskou zbroj. V bitvě u Kresčaku (1346) tak anglické vojsko drtivě zvítězilo nad třikrát početnější francouzskou jízdou.
Síla dlouhých anglických luků z tisového dřeva, měřená hmotností, kterou je třeba k napnutí tětivy, se pohybovala mezi 100 až 180 librami, což znamená až 80 kg. Dokázaly vyslat střelu až na vzdálenost 440 metrů. Běžný anglický lučištník přitom dokázal vystřelit až 12 šípů za minutu a v bitvě měl k dispozici 96 šípů a další v zásobě na vozech.
