Evropa 17. století vstoupila do železného věku. Renesanční osvícení, umění a pokrok vystřídaly hrůzy třicetileté války. Rozbuškou se stalo povstání české šlechty proti svému králi a habsburskému císaři Ferdinandovi II. Bitva na Bílé hoře v roce 1620 sice rychle ukončila tuto vzpouru, ale započala tři desetiletí trvající náboženskou válku mezi katolickými státy a protestanty, kteří kritizovali římskou církev. Záhy konflikt přerostl v první válku, která zasáhla celou Evropu i zámořské kolonie.
Od Jagellonců ke Třicetileté válce •
ABC
Pevnost místo hradu
Renesanční zámky byly znovu narychlo opevněny, města zdokonalovala svá bastionová opevnění. Nejistá válečná doba nakonec napsala i poslední kapitolu vývoje středověkých hradů. Po skončení válek totiž hrady definitivně přestaly stačit technologickému pokroku. Šlechta nadále spravovala svá panství z vesnických nebo městských zámků. Naopak obrannou funkci na sebe převzaly panovníkem budované barokní hvězdicovité pevnosti určené výhradně pro vojenské účely.
Barokní zahrady v Kroměříži mají upra- vený geometrický vzor. Obsahují množství soch, fontány a altány •
Profimedia.cz
Velké přestavby
Ideálem šlechtického sídla se stal barokní zámek podle italského nebo rakouského vzoru. Typické pro něj byly prostorné taneční sály, knihovny, jídelny a množství pokojů pro panskou rodinu a jejich hosty. Stejně tak velká okna obrácená do geometricky uspořádaného francouzského parku. Pokud se šlechtic rozhodl přestavět starší hrad, nová štuková výzdoba stěn a nástěnné malby často znamenaly zbourání původních středověkých klenutých stropů a zazdění gotických oken a průchodů. Zcela nový vzhled mohl hrad získat i snížením útočištné věže (bergfritu), jejím zastřešení baňatou barokní kupolí a vybavením hodinami. V místě původních hradeb potom vznikly zahradní terasy a parkem se mohl stát i celý hradní kopec.
Barokní cibulová střecha na vrcholu původně gotické věže zámku Lemberk •
archiv NPÚ
Kamna bez kouře
Život na zámku byl ovlivněn technickým a kulturním pokrokem. Většinu pohodlí přitom zajišťovalo početné služebnictvo. Středověký záchod (prevét) vystřídaly porcelánové nočníky, které bylo nutné vynášet. Voda ze studny byla sice pomocí dřevěného potrubí rozvedena do kuchyně, prádelny nebo k zahradním fontánám, ale do pater se nosila v konvích. Na podlahách zámeckých pokojů z leštěného dřeva nebo kamene stála kachlová kamna. Šlechta však už nebyla obtěžována ani kouřem, ani sloužícími. Ti totiž přikládali do ohně dvířky rovnou ze zámecké chodby.
