Ve společnosti ČKD zahájily práce na vývoji nového tanku již před rokem 1932. Šlo o tank s dělem ráže 4,7 centimetrů od firmy Vickers (a tady se podívejte na tank s devíti metrovými koly!). Doplňovaly ho dva lehké kulomety domácí výroby ZB-26 na obranu proti pěchotě. Armáda však tuto výzbroj odmítala. Požadovala dělo československé konstrukce a těžké kulomety (ten vynalezl Leonardo da Vinci!) schopné nepřetržité palby. ZB-26 zvládal jen asi 200 ran, pak bylo potřeba hlaveň nechat vychladnout nebo ji vyměnit. A ani jedno z toho v plechové krabici uprostřed válečného pole dělat nechcete.
>O století tanků a jejich historii se dozvíte v našem detailním článku!
Tanky s praskajícími plechy
Po vývoji, výrobě prvních prototypů a testech si armáda objednala 50 strojů. První, ověřovací sérii mělo tvořit 6 kusů a teprve potom měly přijít další, již větší dodávky. Výroba začala v září roku 1933, ale zdržela se díky špatné kvalitě plechů z Poldiny hutě (dnešní "Poldovka"). Ukázalo se, že plechy praskají při nastřelovacích zkouškách a kvůli tomuto zdržení byly první stroje hotové až v dubnu 1934. Stále ovšem nebylo dořešeno, co bude vlastně mít tank za výzbroj.
Porodní bolesti
Ověřovací série s výzbrojí, kterou dočasně tvořil jeden kulomet ZB-26 v kulovité věži a druhý, který mohl pálit z čelní desky korby, se zúčastnila manévrů v Milovicích. Tam prokázala skvělé vlastnosti v terénu. Ukázalo se ale, že při prudkém zatáčení se tanku snadno shodí pásy. Rovněž pancíř o síle pouze 15 mm byl slabinou. Tehdejší protitanková děla neměla s probitím takové tloušťky problém.
Finální verze LT
LT vz. 34 nakonec dostal do výzbroje 37 mm kanón Škoda, který by ovšem při střetu s některými tehdejšími tanky už měl problém s průbojností. Sekundoval mu těžký kulomet ZB vz. 37. Ten mohl pálit nepřetržitě po dobu zhruba pěti minut a za tento čas "vysypal" asi 2500 ran. Dodávky tanků mohly začít a do konce ledna 1936 už měla armáda všechny, které si objednala.
Jako na bicyklu
Osádku LT vz. 34 tvořili tři muži. Velitel seděl na cyklistickém sedátku, zavěšeném na trojici řetízků, ve věži. Řidič s telegrafistou v přední části měli k dispozici (ve srovnání s velitelem) luxusní kožená sedadla s opěrkou, na které byl dokonce polštářek. Protože tanky dělají obvykle dost kravál, měl velitel k dispozici tři spínače různých barev, kterými rozsvěcel světýlka před řidičem, která měla stejné barvy, jako velitelovy spínače. Ti dva se předem domluvili, co která barva znamená a takto jednoduše mohl velitel posílat řidiči rozkazy i v tom největším hluku.
Líh s benzínem
Čtyřdobý motor, který tank poháněl, fungoval na lihobenzinovou směs, která byla ve dvou nádržích. Startování probíhalo elektricky, v případě nouze ručně, což bylo možné jak zvenčí, tak zevnitř. Převodovka byla čtyřrychlostní a couvat se dalo pouze na jeden kvalt. Chlazení bylo dimenzováno na venkovní teploty do 35°C.
K čemu to je?
LT vz. 34 byl tak trošku obětí toho, že armáda přesně nevěděla, co vlastně chce a na jaký druh konfliktu se připravuje. Kdyby byly specifikace jasnější, nemusel tank tak rychle zastarat. V roce 1937 tak přišla modernější náhrada v podobě LT vz. 35. Jestli si ale myslíte, že LT vz. 34 od té doby stály jen někde v koutě a smutně rezly, tak jste na omylu.
Prvně se s nimi počítalo pro úkoly průzkumného charakteru, jenže průzkum se dělá dost blbě s něčím, co je pomalé a hlučné. Sloužily tedy pro výcvik a testování protitankových překážet a opevnění. Najezdily toho tedy ještě hodně a při mobilizaci v roce 1938 byly připraveny k nasazení. O rok dříve si ale ještě prošly rekonstrukcí, která řešila sesmekávání pásů a rovněž byly namontovány nové převodovky, dělo a motor Scania. Taktéž přední pancíř byl zesílen. Vznikl tak LT vz. 34R, který měl vyšší výkon, dojezd a byl celkově spolehlivější. V plánu bylo udělat ze všech původních LT vz. 34 tuto vylepšenou verzi, ale obsazení našeho území německými vojáky tomu zabránilo.
Československý tank LT vz. 35 ve World of Tanks:
Zakopejte je!
Část tanků padla do rukou Němcům, kde sloužily převážně k výcviku a část zůstala na Slovensku, kde sloužily jako záložní a výcvikové až do roku 1942. Jak tanky stárly a opotřebovávaly se, bylo čím dál náročnější je udržovat v chodu. Část jich byla zakopána do země a sloužily jako malé pevnosti. Deset jich nakonec ukořistili Němci a po kompletní opravě v Plzni měly být prodány do Chorvatska. Byly však v tak špatném stavu, že torza byla sešrotována. Věže vyzbrojené dvojicí těžkých kulometů do konce války sloužily jako pevnůstky.
Přečtěte si také:
Tanky a nadzvuková letadla Concorde a TU-144:
Tanky a nadzvuková letadla Concorde a TU-144 • Zdroj: ABC
