17. července 1418 vyházeli obyvatelé polské Vratislavi tamní úředníky z oken radnice. Překvapivě smířlivá reakce krále Václava IV. povzbudila nespokojené občany v Praze. 30. července 1419 vyhodili úředníky z oken novoměstské radnice. Takovým událostem se říká defenestrace podle latinského "de fenestro", tedy "z okna".
Jak začala Defenestrace
Roku 1415 byl upálen reformátor katolické církve Jan Hus. Jeho stoupenci pokračovali v aktivním vymáhání společenské a náboženské změny. Ačkoliv během čtyř let král Václav mnohým prosbám vyhověl, pod tlakem bratra Zikmunda a katolické církve, podporovatele Husova učení o nově nabité výhody zase připravil. To nemohlo nechat kališníky chladnými.
Po kázání převrat
Nejprve se všichni sešli v chrámu Panny Marie Sněžné na kázání Jana Želivského, vůdce pražských radikálů. Z chrámu pak dav vedený Želivským došel až před Novoměstskou radnici. Tam protestující požadovali propuštění vězňů, kteří byli příznivci kališníků. V hloučku lidí, z nichž spousta byla ozbrojena, stál údajně i dnes již legendární vojevůdce Jan Žižka.
Tvrdý pád
Radní ale dav nevyslyšeli. Část rozzuřených občanů proto vtrhla na radnici a všechny své nepřátele vyházeli z oken rovnou na dlažbu. Kdo pád přežil, byl zbylými povstalci zlynčován a ubit. Mezi zavražděnými byl purkmistr Jan Podivínský a šest konšelů. To už krále Václava IV. chladným nenechalo. Na Novém Hradu u Kunratic dostal z události takový záchvat vzteku, že ho většina historiků považuje za příčinu smrti, která jej postihla o několik týdnů později.
Začátek husitských válek
Po pražské defenestraci se nepřátelé kališníků začali obávat o své životy. Ve strachu před povstalci opustilo město mnoho úředníků. Protikatolicky smýšlející obyvatelé vedli útoky na kláštery v Lounech, Žatci nebo Klatovech. Ještě větší rozbuškou ale byla smrt krále. Husité (pojmenovaní podle Jana Husa) začali ve velkém ničit náboženské stavby (například vypálili klášter Zahrada Panny Marie) a vyhánět katolické obyvatelstvo z Prahy. A tak započaly husitské války.
Historie se opakuje
V Praze defenestrace proběhla ještě dvakrát. Nepříliš známá se udála v roce 1483, kdy byli ve Starém i Novém městě povražděni – jako při první defenestraci – konšelé v čele s purkmistrem. Předmětem útoku byl opět spor mezi katolíky a kališníky. Kališníci se obávali, že přijdou o svůj vliv, proto obě radnice obsadili násilně. V reakci na to byly stejně jako v roce 1419 vypalovány kláštery.
Do třetice
Třetí pražská defenestrace proběhla o 199 let později. Po smrti nábožensky tolerantního císaře Rudolfa II. se jeho bratr Matyáš snažil opět upevnit moc katolické církve. To se nelíbilo opozici. Dav napochodoval na Pražský hrad, kde po krátkém líčení vyhodil dva přítomné ministry společně s písařem z okna z výšky téměř 20 metrů. Na rozdíl od předchozích žádné oběti na životě nepřinesla.
Vavřinec to zapsal
Defenestraci a následné husitské války v 15. století máme dokonale zmapované. Historici čerpají z Písně o vítězství u Domažlic a Husitské kroniky. Ve dvou jazycích (latinsky a česky) je napsal obdivovatel husitského hnutí, historik a spisovatel Vavřinec z Březové. Kvůli svojí věrohodnosti, kterou potvrzuje hlavně to, že do sebe všechno dobře zapadá, jsou jedněmi z nejdůležitějších pramenů našich dějin.
