Třetí lidský druh
Jak vypadali dávní moderní lidé a neandrtálci, víme. Kosterních nálezů je dost na to, aby vědci mohli rekonstruovat podobu jejich těl i tváří. Problémem však byli denisované, o kterých se často píše jako o záhadných denisovanech – a právem. O jejich existenci víme díky kůstce z ženského prstu, která byla v roce 2008 objevena v Denisově jeskyni na Sibiři. Kost byla 41 tisíc let stará, ale díky chladnému prostředí se v ní zachovala mitochondriální DNA. Její zkoumání ukázalo, že kůstka nepatří ani modernímu člověku, ani neandrtálci, ale dosud neznámému třetímu druhu člověka. Podle místa nálezu tito lidé dostali jméno denisované.
První pohled od molekuly k modelu
Z Denisovy jeskyně se při vykopávkách podařilo získat ještě tři zuby denisovanů. Na rekonstrukci podoby obvyklou metodou, kdy se podle kostí lebky modelují svaly a kůže, je to pořád málo. Přesto na této stránce vidíte portrét mladé denisovanky - portrét v plné velikosti najdete tady v galerii. Jak je to možné? Opět díky DNA, přesněji řečeno jejím chemickým změnám – takzvané methylaci, která nezasahuje do genetického kódu, ale ovlivňuje aktivitu genů. Vědci z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě zjistili, které geny byly u denisovanů neaktivní. Získané informace pak propojili s tím, co víme o vlivu těchto genů na anatomii a využili je k vytvoření anatomického profilu denisovanů.
Široká hlava denisovanky
Je to zcela nový přístup. Vědci jej proto nejprve vyzkoušeli na genomu šimpanzů a neandrtálců, u kterých spolehlivě víme, jak vypadají. Zjistili, že na základě methylace dokážou rekonstruovat jejich fyzickou podobu s vysokou přesností 85 %. Portrétu denisovanky, který vznikl stejnou metodou, tedy můžeme docela věřit. Vyplývá z ní, že denisované měli podobně jako neandrtálci dlouhý obličej s ustupujícím čelem a širokou pánev. Jejich jedinečným rysem pak byla lebka širší než u lidí i neandrtálců a delší zubní oblouk. A právě ten potvrdil, že anatomický profil "sedí".
Fyzický důkaz
Jen pár týdnů poté, co vědecký tým poslal článek s rekonstrukcí denisovanky jiným vědcům, aby jej posoudili před uveřejněním – jak se to v odborných časopisech dělá – se stalo něco nečekaného: Byla popsána horní čelist denisovana. Pochází z jeskyně na Tibetské plošině, kde byla objevena už v minulém století, ale až teď se ukázalo, komu skutečně patřila. Je nejméně 160 tisíc let stará a její zubní oblouk vypadá přesně tak, jak předpověděli izraelští vědci.
Záhadná denisovanka odhalena >
Evoluce a křížení lidských druhů
- Denisované jsou potomky dávné migrace z kolébky lidstva v Africe. Asi před 500 tisíci lety se od předků moderních lidí oddělila linie vedoucí k neandrtálcům a denisovanům. Před 300 tisíci lety se pak denisované pravděpodobně v oblasti Blízkého východu oddělili od neandrtálců a dál se vyvíjeli jako samostatný druh – až na občasná křížení s oběma druhy.
- Vypovídá o tom DNA současných melanésanů, jejichž genom ze 4 až 6 % tvoří DNA zděděná po denisovanech. Denisovanské geny se vyskytují také u původních obyvatel Austrálie aboriginců.
- O křížení denisovanů s neandrtálci zase svědčí pozůstatky asi 100 tisíc let staré dívky z Denisovy jeskyně. Jejím otcem byl denisovan, matka neandrtálka.
