Fotograf Josef Seidel vedl od roku 1886 ateliér v Českém Krumlově. Pro řadu lidí z jižních Čech a Šumavy však bylo obtížné se k němu dostat. Na venkově jezdilo tehdy jen málo vlaků, autobusy skoro žádné, a proto nezbývalo než vyrazit do města pěšky.
Zákazníci šli i pět hodin, aby se mohli nechat vyfotit. Seidel moc dobře věděl, jak je to pro ně složité, a proto za nimi jezdil po celém regionu. Zpočátku na kole, později na motocyklu Laurin & Klement a nakonec i autem – Tatrou 57 zvanou Hadimrška.
Seidel s technikou na zádech
Příprava na cestu nebyla jednoduchá. Seidel vezl fotoaparát, stativ, několik objektivů a krabičky se skleněnými ne- gativy. Na portrétování v terénu potřeboval fotograf také malované pozadí, před kterým se lidé fotili. Jenže na kole by ho jen těžko převážel, a tak si srolo- vaný obraz nechával posílat poštou nebo vlakem na místo, kde chtěl fotografovat.
Focení na návsi
Když se Seidel připravoval na návsi na focení, brzy o něm věděla celá vesnice. Málokdo si mohl dovolit vlastní fotoaparát a místní byli rádi, že se mohou nechat vyfotit pár metrů od chalupy. Oblékli si nejlepší šaty a často i s domácím zvířetem se postavili před objektiv. Fotografii nedostali hned, museli počkat pár týdnů, než ji Seidel vyvolal, vyretušoval a nalepil na tvrdý karton.
Víc než prezident
Krumlovský fotograf portrétoval nejrůznější profese, v jeho archivu jsou snímky truhlářů, provazníků nebo zmrzlinářů. Josef Seidel zaučil svého syna Františka, oba se věnovali fotografování pro výrobu pohlednic a pravidelně dokumentovali důležité události na venkově i ve městě.
„Rozhodně nemohli chybět u svěcení nové hasičárny. Když hasiči koupili novou stříkačku, tak to byla větší událost, než kdyby přijel prezident,“ říká Petr Hudičák, kurátor muzea. V roce 1935 Josef Seidel zemřel a prosperující ateliér převzal František.
Poklad z půdy
Nejslavnější roky krumlovského ateliéru skončily po roce 1948, kdy komunisti převzali moc. Úřady rodinnou firmu zavřely, navíc v ní zabavili 5 tisíc nejvzácnějších negativů. Většinu archivu, kde bylo 140 tisíc negativů, se ale podařilo zachránit a František Seidel ho pečlivě uchovával na půdě svého domu.
Podle Petra Hudičáka byla v celé této vzácné sbírce poškozená jen jedna krabička se skleněným negativem, který se rozbil na kusy a nedal se opravit. U některých negativů byla odloupnutá citlivá vrstva, kterou se ale podařilo restaurovat.
U fotografa jako před sto lety
V muzeu uvidíte nejen původní ateliér s prosklenou střechou, ale také fotoaparáty z přelomu 19. a 20. století. V rámci programu pro rodiny si můžete vyzkoušet, jak se vyvolávají fotografie technikou, kterou používal Josef Seidel a jeho syn František.
A rozhodně nevynechte fotografování v ateliéru. Nejdřív si tu vyberte z oblečení, které se nosilo v době vašich pradědečků a nechte se portrétovat jako před sto lety. Možná se sem zase někdy vrátíte a uvidíte, že tady se čas opravdu zastavil. Nejdřív ale mrkněte na web seidel.cz.