Že se staří Egypťané vyžívali v balzamování, není žádná novinka. S nadsázkou by se dalo říct, že balzamovali skoro všechno, co jim přišlo pod ruku. Nejen lidi, ale také zvířata, která ztělesňovala některého z egyptských bohů. Oblíbení byly zejména ibisové, kočky a krokodýli, ale také sokolovití ptáci, hadi a psi.
Byznys s mumifikací
Mumifikace probíhala v chrámech, které si na ní postavily skvělý obchodní plán. Zvířata chovali ve velkém na farmách, zabíjeli a balzamovali. Mumie pak kněží prodávali věřícím, kteří jimi mohli uctít svého oblíbeného boha.
Menší počet zvířecích mumií pak tvoří zvířata, která měla zesnulému sloužit jako potrava, nebo to byli jeho oblíbení mazlíčci. Odhaduje se, že tímto způsobem ve starém Egyptě vzniklo asi 70 milionů zvířecích mumií. Jejich nálezy byly dříve tak běžné, že si jimi rolníci zatápěli.
Problém vyřešil rentgen
Mumifikace sice dokonale uchová tělíčko zvířete na celá tisíciletí, ale pro vědce představuje oříšek. Rozmotat pruhy plátna spojeného pryskyřicí a zkoumat tělo, aniž by ho přitom nevratně poškodili, prakticky nelze. Jenže bez toho zase nebudou mít informace o zvířeti a způsobu jeho skonu a uchování těla.
Mumie se dá samozřejmě zrentgenovat, to ji nijak nepoškodí, jenže snímky nebudou mít takové rozlišení, aby se z nich daly vyčíst ty nejjemnější detaily. Celý problém ale nakonec měl řešení – rentgenovou metodu mikro-výpočetní tomografie (mikro-CT), která nyní podle vědců překonala veškeré limity.
Zvířata z Egypta
Tým vědců z britské Swansea University pomocí mikro-CT digitálně rozbalil a rozpitval tři zvířecí mumie staré asi 2000 let – kočku, hada a dravého ptáka. O každém ze zvířat, která byla léta uchovávána ve sbírkách Egyptského centra Swansea University, tak získal nové poznatky.
Kočka byla ve skutečnosti kotě, které bylo uškrceno ve věku méně než pěti měsíců. Určit její stáří pomohl dosud neprořezaný zub skrytý uvnitř kosti čelisti. O způsobu smrti zase vypovídá oddělení krčních obratlů. Dravý pták nejvíce ze všeho připomíná poštolku obecnou, která žije i u nás. Egypťané tyto ptáky zřejmě ve velkém lovili ve volné přírodě, aby je mohli mumifikovat. Vědci ji identifikovali na základě přesných rozměrů kostí.
Zanedbaný had
Velmi zajímavá je mumie hada – mláděte jedovaté kobry egyptské. Zdá se totiž, že prošla kompletním mumifikačním rituálem, což zatím nebylo nalezeno u žádné hadí mumie. Součástí rituálu bylo i posmrtné otevření čelistí a vložení kuličky z myrhy nebo balzamovací soli natronu do tlamy.
A jak kobra zemřela? Polámané kosti naznačují, že byla jednoduše ubita. A ani předtím neměla hezký život. Zvápenatění ledvin naznačuje, že vyrůstala ve špatných podmínkách a trpěla nedostatkem vody.
Oběť bohům
Mumie kobřího mláděte tak ukazuje na něco docela smutného: Zvířata byla určena jako oběť bohům a po smrti jim staří Egypťané věnovali neuvěřitelně důkladnou balzamovací péči. Jenže za živa se k nim zřejmě moc hezky nechovali.
Mikro-výpočetní tomografie: Co je to?
Takzvaná mikro-CT zkoumá objekt, který v přístroji rotuje o 360 stupňů a je umístěný mezi zdrojem rengenových paprsků a kamerou. Vznikají tak tisíce skenů ze všech úhlů, které si pak také můžete prohlížet ze všech stran. Rozlišení skenů je přitom asi 100krát vyšší, než jaké přináší výpočetní tomografie využívaná v medicíně. „Pomocí softwaru mikro-CT můžeme ve virtuální realitě vytvořit obrázek skenu, který bude velký jako celý dům. Pokud chcete, můžete se procházet po těle kočky a provádět mikroskopická měření nepatrných detailů,“ říká jeden z autorů výzkumu Richard Johnston.
Zvířecí bohové Egypta
V panteonu egyptských bohů bychom napočítali pěkných pár desítek postav. Z hlediska zvířecích mumií jsou ale nejdůležitější tyto:
Bastet
– laskavá bohyně s hlavou kočky. Když se rozzlobila, stala se bojechtivou
Sachmet
– s hlavou lvice.
Thovt
– bůh moudrosti s hlavou vodního ptáka ibise.
Sobek
– bůh úrody a plodnosti s krokodýlí hlavou.
Vadžet
– ochránkyně Dolního Egypta v podobě kobry.
Anup
– bůh zemřelých s hlavou psa nebo šakala.
Horus
– bůh nebes s hlavou sokolovitého ptáka.
