O tom, v jakém roce a kde přesně se malá Božena (vlastním jménem Barbora Panklová) narodila, se dodnes vedou spory. Nejčastěji se ovšem uvádí 4. únor 1820. Jisté je, že o pár let později už žila s rodiči ve východočeských Ratibořicích nedaleko polských hranic.
Když jí bylo 17 let, provdali ji za úředníka Josefa Němce. Už od začátku spolu ale nebyli šťastní. Často se hádali a stěhovali se podle toho, kam ho zrovna úřady převelely.
Němcovou okouzlila čeština
V roce 1842 dovedla manželova práce rodinu Němců do Prahy. Zde se mladá Božena začala věnovat literatuře. Od mládí měla fantastický vypravěčský talent a vždy ji to táhlo k psaní. V Praze pak našla chuť a odvahu začít skládat básně v českém jazyce.
Možná se ptáte, v jakém jiném? Nezapomeňte, že tehdy ještě České země patřily pod Rakouské císařství. Úředním jazykem byla němčina a čeština se teprve začala znovu probouzet ze staletého spánku, kdy přežívala jen na vesnicích, zatímco mezi vzdělanci se mluvilo jen německy.
Těžký život
Nejinak na tom byla i mladá Božena. Vychovaná byla v německé rodině a k české kultuře si začala budovat vztah až v dospělosti, a to právě díky vlivu svého manžela. Josef Němec byl navzdory svému jménu velký český vlastenec. Bohužel rakouské úřady pro jeho zapálené češství pochopení neměly a často ho kvůli tomu popotahovaly.
Jednou ho dokonce obvinily ze spiknutí a sebraly mu veškerou mzdu, jindy mu zase zkrátily příjem na minimum. Božena Němcová tak neustále balancovala na prahu chudoby, žila na dluh svých přátel a často bojovala o to, aby její rodina vůbec měla co jíst.
Babička popisuje život na vesnici
Život Boženy Němcové byl dramatický a plný zvratů. Měla spoustu přátel, milenců i mecenášů, kteří podporovali její psaní. Nejvíce se proslavila samozřejmě svou Babičkou, v níž vypráví o svém dětství v Ratibořickém údolí.
Babička dodnes slouží jako skvělý vhled do života té doby. Je plná příběhů o zvycích, tradicích a každodenních rituálech lidí, kteří žili před 200 lety na vesnici. Je ale dobré připomenout, že její dílo Babičkou nezačíná ani nekončí.
Dodnes koluje mezi čtenáři třeba její povídka Divá Bára. Ta vypráví o nespoutané a statečné dívce, kterou vychoval horský pastýř. Stejně tak byla dlouho populární povídka V zámku a podzámčí, která pro změnu popisuje propastný rozdíl mezi životem šlechticů a chudých lidí.
Nemoc a smrt
Těžký život se podepsal i na zdraví Boženy Němcové. Po spoustě hádek a rvaček s manželem odešla z Prahy do Litomyšle a živila se redakcí knih v nakladatelství. Tou dobou už těžce trpěla vážnou nemocí, kterou nikdo nedokázal správně určit, přesto jí ale znemožňovala běžný život. Krátce před smrtí se proto musela vrátit zpět do Prahy, kde 21. ledna 1862 zemřela.
Pohádky Boženy Němcové
Božena Němcová cestovala po celém Česku i Slovensku a sbírala lidové příběhy. Ty pak převyprávěla v podobě kouzelných pohádek. Mimochodem víte, že spoustu jejích pohádkových příběhů sledujete každé Vánoce? Právě ona od lidí na vesnicích vyslechla a zapsala dnešní klasiky jako Pyšná princezna, Princ a Večernice, Sůl nad zlato, O dvanácti měsíčkách nebo S čerty nejsou žerty.
Rozhodně je můžeme doporučit i v psané podobě. Pohádky Boženy Němcové jsou fantastické čtení i dnes a díky jejich nadčasovosti ani nebudete mít pocit, že držíte v ruce knihu z předminulého století.
