Legendy starověkého Egypta praví, že nebojácný poutník, který se odváží daleké plavby po moři do vzdálené země Punt, tu může získat nesčetné poklady. V současnosti se tak jmenuje severovýchodní část Somálska – Puntland, země Punt. Jde však o místo shodné se staroegyptskou zemí Punt?
Egypťané byli schopnými mořeplavci
Už v roce 1858 přišel francouzský archeolog August Mariette na to, že kamenný reliéf na stěně chrámu královny Hatšepsut v Dér el-Bahrí velmi realisticky zobrazuje lodní výpravy do Puntu. Podobný objev učinil archeolog Rodolfo Fattovich na začátku 21. století. Problém byl jen v tom, že nikdo nevěděl, kde se „země bohů“ přesně nacházela.
Na základě zobrazení levhartů, opic, žiraf a stromů myrhovníku se pouze dalo odhadovat, že ležela někde v oblasti východní Afriky nebo Arabského poloostrova. Pro egyptské námořníky, kteří byli zvyklí na klidnou hladinu Nilu, to musela být nebezpečná plavba.
Zřejmě však byli lepšími mořeplavci, než se zdá. Egypťané totiž začali Punt navštěvovat asi před 4500 lety a po dobu delší než jedno tisíciletí s ním udržovali čilé obchodní styky.
Pavián, zvíře boha moudrosti
Obchodní vztahy mezi oběma říšemi dokazují nejen umělecká díla, ale i záznamy psané hieroglyfickým písmem. Víme tak, že Egypťané z Puntu dováželi luxusní zboží – zlato, drahokamy, ebenové dřevo a vonné látky, jako je kadidlo a myrha. A také exotická zvířata včetně paviánů.
Pavián, považovaný za ztělesnění egyptského boha Měsíce a moudrosti Thovta (častěji než jako pavián se zobrazoval jako muž s hlavou ibise), byl ve starém Egyptě zvláštní výjimkou. Jako jediný ze všech „božských“ zvířat se totiž na území ovládaném egyptskou říší přirozeně nevyskytoval.
Takže když chtěl Egypťan svému oblíbenému božstvu obětovat paviána, musel jej koupit od obchodníků, kteří si na dovozu paviánů založili výnosný byznys.
Mumie pro Thovta
Při svém nákupu si Egypťan mohl vybrat, jestli Thovtovi obětuje paviána anubi (Papio anubi), druh, který byl považován za méně cenný, nebo utratí o něco víc za majestátnějšího a vzácnějšího paviána pláštíkového (Papio hamadryas).
Rozdíl byl přitom nejenom v ceně. Paviáni anubi se do Egypta dováželi po souši a chovali se v zajetí – právě proto, aby je věřící mohli ve velkém obětovat. Když se tak stalo, byl pavián anubi mumifikován do podoby jednoho velkého kokonu.
Paviánu pláštíkovému, který se do Egypta dostával výhradně po moři z Puntu, se ale dostalo větší péče: Byl pečlivě mumifikován v sedící pozici, v níž se často zobrazoval i na sochách a stěnách chrámů.
Zamčený podpis
Pozůstatky mumifikovaných paviánů byly nalezeny na mnoha místech Egypta. Antropolog a primatolog Nathaniel Dominy z americké Darthmouth College chtěl zjistit, odkud tato zvířata pocházela, než skončila jako chrámová oběť.
Analyzoval proto v jejich zubech izotopové složení prvku stroncia, které je v každé geografické oblasti jiné. Stroncium se vyskytuje ve vodě, odkud přechází do těl živočichů, kteří ji pijí. Paviáni vody potřebují hodně.
A protože zubní sklovina se formuje v raných fázích života, stronciový podpis se v ní „uzamkne“ a už navždy ukazuje, kde se zvíře narodilo.
Chovaní a dovezení
Celkem Nathaniel Dominy prozkoumal zuby sedmi paviánů nalezených v egyptských hrobkách a chrámech. Pět z nich patřilo paviánům anubi, kteří byli obětováni v ptolemaiovském období v letech 404 až 40 před naším letopočtem. Jejich izotopový podpis vypovídá o tom, že se narodili na místě, v nějakém egyptském chovném zařízení.
Naproti tomu dva paviáni pláštíkoví z období Nové říše (1550 až 1069 př. n. l.) se prokazatelně narodili mimo Egypt a zahynuli krátce po svém příjezdu. Srovnání jejich izotopů se současnými paviány určilo jako místo jejich původu oblast na rozhraní dnešní Eritrei, Etiopie, Džibutska a Somálska.
Odhalení Puntu, „země bohů"
Oblast původu obou paviánů pláštíkových výborně odpovídá teoriím o tom, kde ležel starověký Punt a zároveň poměrně blízko k zmíněnému Puntlandu. Lze tak velmi dobře předpokládat, že oba paviáni patřili ke zvířatům, které lovci odchytili v Puntu a prodali egyptským obchodníkům, kteří je jako „poklad z Puntu“ lodí dovezli do Egypta. (ABC)
Pavián pláštíkový
Nejseverněji žijící druh paviána, obývá skalnaté hory Etiopie, Súdánu a Arabského poloostrova. Žije v až stočlenných tlupách vedených vůdčím samcem, který váží až 30 kg a je vyzbrojen dlouhými špičáky. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou včetně malých savců a mláďat antilop. Pro Egypťany byl posvátným zvířetem boha Thovta, zpodobňovali zejména sedící samce s bílou hřívou.
Pavián anubi
Má největší areál výskytu ze všech druhů paviánů, obyvatel savan a lesů. Stejně jako pavián pláštíkový tvoří velké tlupy a loví menší obratlovce včetně mláďat antilop. Jeho srst má nazelenale šedou barvu, kvůli které se mu v angličtině říká olivový pavián. Podle méně pečlivé mumifikace se zdá, že si Egypťané tohoto druhu cenili méně než paviánů pláštíkových.
