Za jediného předka všech dnešních plemen skotu je považován pratur, k jehož zdomácnění mělo dojít asi před 10 tisíci lety na Blízkém východě. Proces domestikace zřejmě nebyl nic pro slabé povahy – pratuři totiž měli k dnešním baculatým kravám s mírnou povahou dost daleko.
Byli velcí, rychlí a atleticky stavění. Býci i krávy měli ostré rohy směřující dopředu a jejich povaha byla zřejmě všechno, jen ne klidná a mírná. Domestikace nicméně nějak proběhla a domácí skot se o pár tisíciletí později spolu s migrujícími zemědělci rozšířil do Evropy.
Žena a tři pratuři
V Evropě pratuři žili také. Vztah mezi nimi a člověkem byl ale jednodušší než na Blízkém východě, protože nikdy nepřekročil rámec mezi lovcem a jeho kořistí. Nebo to tak alespoň vypadalo. Pochybnosti do téhle teorie vnáší příběh tří praturů a ženy, kteří společně zahynuli ve španělské Galicii asi před 9 300 lety. Podle archeologických nálezů a nyní i genetických dat se zdá, že se mohl odvíjet přibližně takto: Bylo to na začátku nebo na konci zimy. Krajinu už nepokrývaly hluboké závěje, ale jen lehký sněhový příkrov. Kráčely jím čtyři postavy: drobná žena a tři obrovští pratuři.
Pád do jeskyně
Žena s pratury se ubírali po prastaré stezce, která vedla z hor a kterou vám i dnes Google doporučí, jako nejlepší cestu mezi dvěma významnými body. K cíli své cesty ale skupinka nikdy nedorazila. Kvůli sněhu přehlédli otvor v zemi – zhroucený strop jeskyně, která je dnes známá jako jeskyně Chando Lindeiro. Pád zřejmě přežili, ale ven se už nikdo z nich nedostal. Kosti ženy a tří praturů tu zůstaly ležet až do roku 1996, kdy archeologové v hloubce 15 až 20 metrů pod zemí objevili ženinu lebku. Pokračující vykopávky pak v roce 2010 odhalily i její další kosti a také kosti praturů.
Jen divocí pratuři
Vědci dali ženě keltské jméno Elba, což znamená „ta, která přichází z hor“. Neshodují se ale v otázce, zda šlo o pastevkyni, která se starala o trojici praturů. V době, ve které ona a pratuři zemřeli, se na Pyrenejském poloostrově žádní ochočení tuři ještě neměli nacházet. Na druhou stranu vzhledem k situaci na nalezišti v jeskyni Chando Lindeiro je obtížné si představit, že by se žena a tři pratuři dostali do jeskyně nějak nezávisle na sobě. Letos navíc kontroverzní teorii „pastevkyně“ lehce podpořily výsledky genetického výzkumu.
Přivedená zvířata
Kdybychom připustili, že trojice praturů byla divoká a s ženou neměla nic společného, bylo by logické, že šlo o místní zvířata. Jenže podle mitochondriální DNA byl každý pratur jiného původu. Což podle vědců může odrážet vysokou genetickou variabilitu praturů. Stejně tak to ale může být výsledek aktivního konání pastevkyně, která své stádečko sestavila z praturů přivedených kdo ví odkud.
Elba: Ta, která přichází z hor
Genetickému zkoumání vědci podrobili nejen pratury, ale již dříve i jejich pastevkyni. Na základě genetických dat a kostí vznikla její forenzní rekonstrukce, kterou vidíte na fotografii. Elba měřila asi 150 cm, měla snědou pleť a hnědé oči i vlasy. Zemřela ve věku 20 až 40 let a její smrti v jeskyni zřejmě předcházel těžký život: Na pravé noze měla zhojenou zlomeninu, kvůli které zřejmě lehce kulhala. Jako dítě utrpěla silný úder do hlavy a před smrtí ji musely sužovat silné bolesti zubů a kloubů v důsledku podvýživy.
