Osobnost Kryštofa z rytířského rodu Harantů (1564–1621) nepřestává fascinovat historiky i ty, pro něž je dějepis koníčkem. O svém životě na přelomu 16. a 17. století poskytl tento dvořan, cestovatel, spisovatel a hudebník svědectví v tištěných zápiscích z cesty do Svaté země.
Osud Kryštofa Haranta však skončil tragicky – byl jedním z 27 českých pánů popravených roku 1621 na Staroměstském náměstí po bitvě na Bílé hoře. Letos, tedy v roce 400. výročí popravy, se skupina nadšenců kolem dokumentaristy a cestovatele Miroslava Náplavy rozhodla vzpomenout na Haranta po svém.
Proč zvon?
K příležitosti svých padesátin věnoval roku 1614 Kryštof Harant, v té době už více než deset let pán na hradu Pecka, poddanskému městu v podhradí zvon. Ten svého dárce přežil o dobrých 300 let, ale během 20. století byl zrekvírován armádou. Což tedy vypsat k příležitosti výročí sbírku a nechat odlít zvon nový? Dát mu jméno Kryštof Harant a vrátit ho na Pecku. A jak autoři nápadu řekli, tak udělali. Ábíčko bylo přítomno celému procesu výroby zvonu. Není to lehká věc!
Zvonárna
Velkolepé podívané, jíž jsme v jihočeské myslkovické zvonárně Michala Votruby svědky – odlévání nového zvonu – předcházely týdny výroby formy. V materiálech na jednotlivé vrstvy formy – jádro, košili a plášť – převažuje hlína, vznikající forma se střídavě zahřívá, případně vypaluje a opět chladne. To chce čas.
Teď je forma připravena v tavicí jámě a mistr zvonař zapaluje oheň pod kelímkem se zvonovinou – slitinou mědi a cínu v poměru 78 : 22. Při lití do dutiny formy mezi jádrem a pláštěm má zvonařský bronz teplotu kolem 1150 ° C. Jsou to sice jasná čísla, ale odlívání je tak trochu magie.
Vše se dá předem propočítat, všichni zúčastnění pracují podle výkresu s přesností na desetiny milimetru. Ale jestli to sedí a zvon skutečně zní na žádaném tónu gis2, zvonař zjistí, až když ho Michal dostane z formy.
Kovárna
Druhou důležitou část zvonu, pohyblivé srdce uvnitř, vyrobil pro Kryštofa Haranta umělecký kovář Jakub Hylák ve své dílně ve Vyškově. S Michalem se poznali na průmyslovce, osud je znovu svedl dohromady na vyšší odborné škole restaurátorské v Písku. Dosud vyrobil Jakub pro Michala kolem tří set zvonových srdcí.
Srdce pro zvon na Pecku je z kulatiny o průměru 70 mm z běžné oceli třídy deset. Po zhruba patnácti cyklech střídavého zahřívání ve výhni a opracovávání na bucharu je srdce vytvarované. Má zploštělou pěst – část, jíž srdce tluče do zvonu – s oblými boky.
Na výpusť – přečnívající konec srdce pod pěstí – vyráží Jakub svou značku, kovářský podpis. Nad tímhle srdcem budou jednou památkáři kroutit hlavou. Proč je značka z obou stran? Inu, přítomný kameraman napoprvé nestihl ražbu zaznamenat.
Šaty dělají zvon
Zatímco Jakub srdce brousil a natíral kovářskou černí (syntetická barva, do níž je přimíchán slévárenský grafit a propůjčuje povrchu sametový lesk), zvon ve vzdálené zvonárně si dával lázeň v sirných játrech. To je roztok síry a uhličitanu draselného, který se používá k patinování kovových předmětů.
Teď ještě vyrobit jařmo, závěs, na němž je uchyceno vše, co je k funkci zvonu zapotřebí včetně, pokud je zvon na elektrický pohon, motoru. Je z dubu, jeho dřevo je trvanlivé a dobře tlumí nežádoucí vibrace, aby se nepřenášely ze zvonu na konstrukci stavby. Tipnete si, odkud Michal dřevo na jařma bere? Vyrábí je z železničních pražců.
Na závěsu je spousta kovových dílů, vše zhotovené na míru. I matky – pěkně hranaté, ne kupované šestihranné. Každý díl má svou funkci a jsou opatřeny značkami. V podstatě je to jako skládačka. Srdce bude viset na třech kožených páscích. Bude-li je správce zvonu svědomitě promazávat, vydrží každý 30–100 let.
Servis jednou za století
Po zkompletování byl zvon měsíc vystaven na nádvoří hradu Pecka, návštěvníci si ho mohli prohlížet, dotknout se ho, rozeznít ho. Teď už se na něj můžeme dívat jen z odstupu a poslouchat ho.
Myslkovický zvonař ho řetězovým kladkostrojem vyzvedl a zavěsil do zvonové stolice umístěné do jednoho okenního oblouku ve zdi bývalého východního paláce. Budoucím správcům vzkázal: „Nezapomínejte zvon každých sto let otočit, aby se věnec, část, do níž bije srdce, nevytloukal nerovnoměrně.“
Vyzvánění z hradu
Poprvé nový zvon zazvonil z hradu Pecka 17. září v 19:21 – odkaz na rok, kdy hrad přešel do majetku městyse. Nyní vyzvání pravidelně každý den v 16:21 – tedy v čase odkazujícím na rok popravy 27 českých pánů. Má to i praktický důvod – v 16:30 začíná na hradě poslední prohlídka a za devět minut se to z náměstí v podhradí na hrad ještě dá stihnout.
Zvon by měl zvonit také při mimořádných příležitostech, třeba v rámci Harantovských slavností historického zpěvu, které se na hradu Pecka konají každé dva roky, nebo pocestným, kteří absolvují připravovanou poutní stezku z Harantova rodiště Klenové na hrad Pecka.
Zvon Kryštof Harant
Spodní průměr zvonu je 49,8 cm, váha 76,7 kg, se závěsem bezmála 100 kg. Hlavní nápis – verš ze starozákonní knihy Genesis Vidit deus omnia, qua fecerat, et fuerant valde bona / Bůh viděl vše, co učinil, a bylo to velmi dobré – je harantovské motto, byl i na původním zvonu zabaveném pro zbrojní výrobu.
