Na první pohled vypadá sázka jasně. Římský gladiátor byl nesvobodný člověk, otrok, který pro pobavení diváků v arénách bojoval s jinými gladiátory i nebezpečnými zvířaty. Naproti tomu vládce Říma byl nepředstavitelně mocný a bohatý a nejspíš si žil jako v bavlnce. Logicky by se tedy měl dožít vyššího věku a zemřít přirozenou, nikoli násilnou smrtí.
69 císařů
Jenže když se na osudy římských císařů a příčiny jejich skonu zaměřili brazilští výzkumníci na Univerzitě v Sao Paulu, objevili zajímavý fenomén. Hned na úvod prozradíme, že podle jejich závěrů by bylo lepší vsadit si na gladiátora.
Trailer k filmu Gladiátor • Zdroj: DreamWorks & Universal Pictures
Římská říše prožila svou největší slávu v letech 27 před naším letopočtem až 395 našeho letopočtu, kdy se rozpadla na Západořímskou a Východořímskou říši. V období od vzniku císařství do zániku Západořímské říše v roce 476 se na postu římského císaře vystřídalo celkem 69 mužů. (Autoři studie počítali jen ty, kteří vládli zcela samostatně, proto někde můžete vidět i jiné číslo.)
Jeden ze čtyř
A teď pozor. Pouze jedna čtvrtina (24,8 %) z těchto 69 císařů zemřela přirozenou smrtí. Život všech ostatních ukončila vražda, sebevražda nebo smrt na bitevním poli. Když vědci započítali i císaře, kteří po rozpadu impéria vládli Východořímské říši, situace se ze statistického hlediska zlepšila. Ale zase ne o tolik – násilnou smrtí pak zahynulo „jen“ 30 % z celkem 175 římských císařů.
Vědci navíc zjistili, že statistická charakteristika úmrtí římských císařů odpovídá tak zvanému Paretovu pravidlu. Stejnému, které se uplatňuje v ekonomice, při výskytu zemětřesení a slov v textu, ale třeba také u kráterů na Měsíci nebo počtu lajků na sociálních sítích.
Z Facebooku na Měsíc a zpět do Říma
Paretovo pravidlo zformuloval italský ekonom Vilfredo Pareto a říká se mu také pravidlo 80/20. Zjednodušeně říká, že v 80 % případů nastane běžná situace a ve 20 % situace vzácná. 80 % uživatelů sociálních sítí jako je Facebook má pár desítek followerů, 20 % statisíce či miliony.
Nebo když se podíváme na velikost kráterů na Měsíci, zjistíme, že 80 % z nich je malých, 20 % velkých. A když se vrátíme zpět na Zemi a k římským císařům, uvědomíme si, že v tomto případě byla tou vzácnou událostí přirozená smrt císaře. Naopak za tu běžnou musíme považovat jeho násilný skon.
Rizikové povolání
Dělat římského císaře bylo rizikové povolání. Ze statistik ale vyplývá, že toto riziko bylo proměnlivé a záviselo na tom, jak dlouho onen císař na trůně sedí. Prvních 13 let své vlády byl relativně v bezpečí, po uplynutí 13. roku se ale jeho šance na pokojnou smrt v posteli rapidně zmenšily. Důvod vědci zatím neznají.
Třináct let mohlo být tak akorát k tomu, aby císařovi odpůrci či následníci, kteří dychtivě oče- kávali jeho smrt, ztratili trpělivost. Zjistili, že císař má tuhý kořínek a přirozenou smrtí hned tak nesejde, a rozhodli se tomu trochu pomoci.
Další možností je, že za třináct let stačili císaři vyrůst noví – a odhodlanější – nepřátelé. Nebo se ti staří stihli přeskupit. Nebo se právě po třinácti letech často vyskytla nějaká krize, kterási vyžádala císařův život.
Římský císař: Caligula nebo Nero?
Kdo byl nejlepší, nejslavnější a nejhorší?
Claudius
doba vlády: 10 př. n. l. až 54 n. l.
Claudius je další císař otrávený vlastní manželkou. Jako smrtící prostředek jeho ženě Agripině posloužily houby, zřejmě hřiby, které nechala potřít prudkým jedem. Důvodem jejího činu byla obava, že Claudius upřednostní vlastního syna Britannika před jejím synem Neronem, kterého adoptoval.
Caligula
doba vlády: 12 až 41 n. l.
Výstřední a násilnický císař Caligula to zřejmě přehnal s terorizováním svého okolí. O život jej totiž mečem připravil člen jeho vlastní stráže – pretoriánské gardy – Cassius Chaerea. Důvody mohly být politické, ale také osobní, protože Caligula Cassia neustále urážel a ponižoval.
Nero
doba vlády: 37 až 41 n. l.
Císař Nero měl rád umění, ale do historie vstoupil spíš jako tyran a vrah, který nařizoval popravy i sebevraždy. Mimo jiné sprovodil ze světa svého nevlastního bratra Britannica, vlastní matku Agripinu a manželku Octavii. V Neronově případě se však projevilo přísloví, že čím kdo zachází, tím také schází. Poté, co se proti němu vzbouřili nejen vládci některých provincií, ale i jeho osobní stráž, spáchal sebevraždu dýkou, kterou si probodl hrdlo.
Traján
doba vlády:53 až 117 n. l.
Císař Traján o vlásek unikl Paretovu pravidlu. V roce 115 byl v přístavu Antinochia zasaženém silným zemětřesením. Byl zraněn, ale navzdory zprávám o své smrti přežil. Skonal až o dva roky později z přirozených příčin.
Commodus
doba vlády: 161 - 192 n. l.
Císař Commodus dával přednost gladiátorským zápasům před spravováním říše. Úpadek na sebe nenechal dlouho čekat a vyústil ve spiknutí, na kterém se podílelo Commodovo nejbližší okolí. Manželka Marcia mu podala jed, a když nezafungoval, nechala Commoda uškrtit jedním ze spiklenců.
