V Egyptě není o mumie nouze. Archeologové je během 19. a 20. století vyzvedávali z hrobek v poušti a skalách po tisících. Stovky sarkofágů s mumiemi se dostaly i do depozitáře Egyptského muzea v Káhiře. Je jich tam tolik, že je vědci nestíhají postupně podrobně prozkoumat. Analýza sarkofágů a předmětů, které se ukrývají v mumiích, nám přitom může prozradit mnohé o společnosti a ekonomice starověkého Egypta.
Jak se rozbaluje digitálně?
Pro analýzu mumií se používají takzvané invazivní metody. Tedy skalpel a třeba kleště, kterými se obal nebožtíků nenávratně poškodí. Skupina vědců z Káhirské univerzity se proto rozhodla posvítit si na mumie v muzeu moderní technologií. Doslova. K ruce si vzali výpočetní tomografii, tedy takzvané cétéčko (CT), které s pomocí rentgenového záření zobrazuje obsah předmětů. Vedle něj postavili 3D tiskárnu a zašli si do depozitáře pro prvního kandidáta na digitální rozbalení.
Neznámý zlatý chlapec
Podle katalogu se jmenuje CG 31153/TR 21/11/16/16. Mumii se zlatou obličejovou maskou se ale začalo říkat trochu srozumitelněji „zlatý chlapec“. Je to proto, že podle velikosti jde o mumifikované dítě a výzdoba a dary u hrobu byly bohaté. Sarkofág objevili roku 1916 u města Edfu na jihu Egypta. Podle řeckých nápisů na vnější rakvi a zdobení vnitřní schrány pochází mumie z pozdní ptolemaiovské éry, někdy z let 305–30 př. n. l. Nic víc se o ní nevědělo.
Stav mumie
Rentgenové paprsky CT musely proniknout až 115 milimetrů tlustou vrstvou obalů, než začaly vykreslovat tělo chlapce ve velmi zachovalém stavu. Za života měřil 127,7 centimetrů. Zkřížené ruce naznačují, že patřil k aristokracii (běžní lidé se mumifikovali s nataženýma rukama), a podle stavu chrupu a zatím neprořezané stoličky vědci odhadovali věk mezi 12 a 18 lety a později 14–15 let podle stavu kostry. Mumifikace těla proběhla standardně s tím, že srdce bylo zvlášť vyňato a později vloženo zpět do těla – šlo o významný symbol.
Bohatý teenager
Skenování také odhalilo 49 amuletů rozmístěných podél celého těla nebo mezi jednotlivými vrstvy obalového materiálu. Nejde jen o jejich pozice, ale také o 21 různých tvarů, které odpovídají významným symbolům – hadí hlava, pyramida, půlměsíc a tak podobně.
Největší ze zlatých amuletů měl průměr téměř 4 centimetry a připomínal brouka skaraba, ve starém Egyptě symbol znovuzrození, a byl uložen do těla poblíž srdce. Další v podobě zlatého jazyka se nacházel například v ústech a měl zajistit, že si nebožtík v posmrtném životě dobře popovídá.
Nejen to – CT dokáže změřit hustotu materiálu a vědci si tak mohli zapsat, že 30 amuletů je kovových a další jsou z polodrahokamů nebo jílu. Velké množství zlatých amuletů ukazuje, že chlapec pocházel z bohaté rodiny.
Tisková teleportace
Prostorový CT obraz amuletu v podobě skaraba převedli vědci do 3D modelu, který následně vytiskli na 3D tiskárně. Podle výrazných nerovností na povrchu identifikovali místa, na kterých byly zřejmě zapsány ochranné fráze nebo i modlitby. Poprvé tedy bylo možné mít v ruce kopii vnitřku nerozbalené mumie.
Výzkum tak prokázal sílu moderních technologií. O podobě a společenském postaví nejprve neznámého nebožtíka se vědci dozvěděli spoustu detailů a mohou se zaměřit i na rychlejší odbavení dalších mumií ze sklepů Egyptského muzea.
Zuby jako ze slonoviny:
Před 4623 lety žil v Egyptě písař Hesy-Ra, který se jako první zmínil písemně o pravidelném čištění zubů. Z následujících staletí se dochovaly papyry s recepty na nejrůznější zubní pasty nebo ústní vody. Zdá se tedy, že i dentální hygiena byla pro staré Egypťany velmi důležitá. Stav chrupu Zlatého chlapce tomu ostatně nasvědčuje. Zda si ale faraoni a šlechta čistili zuby ráno i večer, to bude teprve předmětem výzkumu dalších mumií.
