Tajemní Mayové měli bohaté znalosti a přitom žili v době kamenné. Nepoužívali žádné kovy, snad jen na výrobu šperků, neznali nebo alespoň nevyužívali kolo. Určitě na to mělo i vliv, že Mayové neměli vhodná domácí zvířata, která by mohli do vozíku zapřáhnout.
Mayové byli vyspělí, ale lidožraví
Zatímco Mayové stavěli bohům nádherné chrámy, běžně jim obětovávali jiné lidi způsobem, který byl doslova jako z hororu. Vyřezávali obětem srdce zaživa nebo je rozstříleli šípy. Maso obětovaných někdy jedli. Byli tak jednou z mála vyspělých civilizací, v nichž docházelo k lidožroutství.
V době největšího rozmachu svá města opustili a odešli o stovky kilometrů dál. Tam vybudovali města nová. Co je k tomu vedlo nevíme. Snad klimatické změny, nedostatek vody a snížení úrody kukuřice.
Podle některých odborníků se Mayové museli odstěhovat, protože přílišným zemědělstvím způsobili ekologickou katastrofu v oblasti. Nevíme jestli je to pravda, ale jako varování to může mít pro nás užitečné, abychom si dali na něco podobného sami pozor.
Kalendář, který má konec
Mayové prosluli také díky kalendáři. Někoho mohlo překvapit nebo možná vyděsit, že v roce 2012 měl údajně „skončit“. Sice to není tak docela pravda, ale to zase řadě lidí nevadí.
Mayský kalendář má několik zvláštností. Náš, ale i islámský nebo židovský kalendář, začínají nějakou událostí (narozením Krista, odchodem Mohameda z Mekky do Mediny, stvořením světa) a pak víceméně pokračují do nekonečna.
Mayský tvoří cykly dní, které se po určité (často velmi dlouhé době) opakují. Počátek tzv. dlouhého cyklu, který má 21. prosince 2012 skončit, vychází podle některých výpočtů na 11. srpna 3114 před Kristem. Co významného se tehdy stalo a zda-li vůbec něco, nevíme.
Podle některých příznivců UFO to byl den, kdy předky Mayů navštívili mimozemšťané. Moc pravděpodobné to není, ostatně s koncem kalendářního cyklu také nepřišel konec světa.
Pokud by stará mayská civilizace trvala i dnes, zřejmě by po skončení kalendáře přišel opět rok nula a celý více než pět tisíc let trvající kalendářní cyklus by se opakoval.
Problémy s písmem
Mayské písmo dlouho vzdorovalo všem pokusům o rozluštění. Ještě i nyní se vědci přou o přesné znění některých nápisů. Například jméno jednoho z nejslavnějších mayských válečníků, který v roce 378 přišel do města Tikal čteme dnes jako Zrodil se Oheň. Když byl nápis o jeho činech v roce 1960 objeven, začínali specialisté teprve luštit mayské písmo, a tak znak s jeho jménem četli Kouřící Žába.
Milovníci čokolády
Staří Mayové odkázali celému světu svou zálibu v konzumaci kakaových bobů a čokolády. Nesmíme si však představovat, že se jednalo o stejnou čokoládu, jakou si můžeme dnes koupit v obchodě. Mayská čokoláda se vařila z kakaových bobů, byla hořká, kořeněná a bez mléka, Mayové ji pili odedávna během ceremonií.
Archeologové našli zbytky kakaa ve 2600 let staré keramické konvici. Takové Mayové používali k přelévání vařící kakaové směsi z jedné nádoby do druhé, čímž vytvářili pěnu. Ta prý byla jejich nejoblíbenější součástí nápoje.
Kakao a čokoládu si natolik cenili, že kakaové boby užívaly jako platidla místo peněz. K základní obživě Mayové pěstovali kukuřici a chlebovník.
Objev zmizelého mayského města
Mayská města byla spojena silnicemi. Jedním z těch z nejznámějších je zrekonstruované Chichen Itzá na Yucatánu. Bylo založeno okolo roku 300, rozkvětu dosáhlo mezi lety 800 a 1000 a kolem roku 1200 ho jeho obyvatelé opustili.
Jiným slavným mayským městem byl Tikal. Město založili nedaleko naleziště pazourkového kamene roku 500 př. Kr. Po tisíci letech, v šestém století, již Tikal obývalo asi 100 000 obyvatel.
Kolem roku 900 ho jeho obyvatelé opustili a město zarostlo pralesem a na dlouhá staletí zmizelo z lidských myslí. Svět se o něm dozvěděl až roku 1848, kdy byl Tikal znovuobjeven.
Mayové dnes
Přestože mayská města zarostla pralesem, dodnes žije ve Střední Americe (na jihu Mexika, na Yucatanu, v Hondurasu a Guatemale) asi šest milionů lidí, kteří patří mayské národnosti.
Dokonce jeden z mayských národů, Lakandonové dodnes uznává staré mayské bohy. Před španělskými misionáři odešli Lakandonové kdysi hluboko do bažinatého pralesa a svou svobodu bránili luky a šípy.
Během staletí v nehostinné džungli postupně ztratili mnohé z výdobytků mayské kultury, zapomněli písmo, astronomické znalosti i starý kalendář. Jejich život se podobá spíše životu indiánů v amazonských džunglích, než životu jejich předků. Dodnes jich v pralesích žije na úrovni mezi dobou kamennou a moderním světem více než tisíc.
Mayský „fotbal“
V mayských městech je dodnes několik hřišť na takzvanou míčovou hru. Mají tvar jako velké písmeno I. Hrálo se s plným kaučukovým míčem, jakýmsi obřím „hopíkem“, který vážil až dva kilogramy.
Míč se nesměl brát do ruky nebo odkopávat chodidly, odrážet se mohl pouze pomocí loktů, ramen, boků a kolen. Pravidla hry dnes do detailu neznáme, u každého kmenu se mírně lišily. Víme ale, že cílem bylo prohodit míč skrze malý svislý kruh upevněný ve výši asi deset metrů. Pokud se to někomu podařilo, utkání okamžitě skončilo vítězstvím jeho mužstva.
Počítejte si Maysky
My používáme desítkovou soustavu, protože máme deset prstů a ani nás nenapadne, že by někdo mohl počítat jinak. Mayové byli v jistém smyslu důkladnější: sice se také nechali inspirovat počtem prstů, počítali však i ty na nohou, takže jejich početní soustava je dvacítková. Číslice většinou zapisovali velmi jednoduše, jen pomocí čárek a teček.
Jednička byla jedna tečka, dvojka dvě, čtyřka čtyři. Pětka pak byla vodorovná čárka, šestka čárka s jednou tečkou nad sebou. Devatenáctka tři vodorovné čárky a čtyři tečky nad nimi. Dvacítka pak byla opět jedna tečka a za ní (ve skutečnosti pod ní, protože Mayové psali číslice shora dolů) nula, která vypadala nejčastěji jako škeble.
Pyramida Opeřeného Hada
Posvátnému okrsku v Chichen Itzá dominuje pyramida boha Kukulkána (pyramida Opeřeného Hada, nebo i Quetzalcoatlova pyramida). Jeho rozměry a tvar jsou úchvatné. Dny a měsíce roku symbolizuje počet schodů a teras. Schodiště jsou orientována přesně do světových stran.
Za rovnodennosti, 21. března a 21. září vzniká výjimečný efekt: stíny dopadajících slunečních paprsků budí dojem, že hadí bůh, jehož hlava a ocas jsou vytesány na horním a dolním konci pyramidy, ožívá a klikatě se plazí.
