Historické prameny uvádějí, že kořeny oslav dožínek začínají už před několika tisíci lety. Tehdy ještě název dožínky neexistoval, ale prakticky každá rodina, kmen a národ na celém světě cítili potřebu úspěšnou sklizeň oslavit a odměnit se za měsíce dobře odvedené tvrdé práce. V dobách předkřesťanských panovalo při oslavách dožínek všeobecné obžerství a opilství. Lidé ale také dávali oběti bohům a nechávali si věštit, jak dopadne úroda příští rok.
Poslední snop
Mnohem více víme o dožínkách v pozdějších letech. Velkou roli při nich hrál poslední uvázaný snop obilí. Lidově se mu říkalo baba, nebo nevěsta a vesničané ho často zdobili, malovali a oblékali do ženských šatů. Potom ho takto vystrojený jako opravdovou nevěstu odvezli hospodáři a slavnostně mu ho předali. Při tom byli i sami pracovníci ozdobeni květy a klasy, aby dali najevo jejich úctu k přírodě, která jim dala obživu.
Dožínkový věnec
Jak už jsme nastínili v minulém bonusu a tištěném Ábíčku, důležitou roli hrál při dožínkách i věnec. Ten začínaly dívky z vesnice plést už týden před dožínkami. Vyrobený býval ze všech druhů obilí a zaplétalo se do něj všelijaké luční kvítí, větvičky z keříků, další plody pole, ale i kousky chleba a koláče. Věnec potom předávaly společně s nevěstou hospodáři, jako symbol hojnosti. Čím větší věnec byl, tím větší úroda měla být příští rok. Hospodář si ho doma nechával zpravidla až do jarního setí.
