Skoky do vody jsou olympijským sportem, který se těší oblibě po celém světě. Na 10metrovém můstku dokáží závodníci předvést skvělé akrobatické kousky. Co ale přidat trochu adrenalinu a romantiky? Místo sterilního bazénu si zajít do lomu, skočit ze skály nebo mořského útesu? Vylepšit zážitek a prodloužit si let o dalších 16 metrů? Malá změna a rázem tu máme cliffdiving - extrémní sport, při kterém tuhne krev v žilách.
Z výšky 26 metrů sice cliffdiver padá pouze 3 vteřiny, ale gravitace z něj udělá Formuli 1 letící rychlostí 100 km/h. Voda jako brzdová kapalina funguje naprosto dokonale, brzdná dráha má pouhé čtyři a půl metru.
Závodník musí publikum zaujmout nejenom dechberoucí akrobacií, ale i technickou kvalitou skoku. Ta se hodnotí známkami 1 až 10 podle vícera kritérií – důležitý je odraz, let a dopad. Aby cliffdiver získal co nejvíce bodů, nesmí například zaplout do vody v jiné než vertikální poloze.
Výsledný počet bodů, které skokan za svůj výkon získá, je samozřejmě podmíněn obtížností skoku. Ta se odvíjí od typu odrazu, dopadu, počtu salt, vrutů a dalších pozic, které během skoku diver předvede. Odrazy mohou být třeba čelem a zády k vodě nebo z rukou. Z hromady dosažitelných akrobatických pozic je divácky oblíbená pozice "letce", kdy skokan dělá salto, avšak minimálně čtvrtinu ve spřímené poloze. Každý závod se skládá jen ze tří kol – vzhledem k enormním silám, které na skokany působí, se svaly unavují mnohem rychleji než u jiných sportů. Ve světě je nejznámější putovní série turnajů Red Bull Cliff Diving, která se odehrává kupříkladu na pobřeží Itálie, na Hawaii nebo ve Švýcarsku.
Z hračky bývají plačky
Vzhledem k tomu, že někteří šikulové jsou ve smrtelném nebezpečí, když si po ránu holí svůj vous, není těžké si představit, jaké nebezpečí hrozí skokanovi, když v téměř 100kilometrové rychlosti dopadne do vody. Zatímco část těla pod vodou "brzdí" na nulu, druhá část stále ještě zrychluje. Pakliže by atlet neměl zaťaté všechny svaly, může se při dopadu nepříjemně zkroutit a částí těla narazit do hladiny na plocho. Takové tvrdé přistání z výšky 26 metrů se rovná pádu na chodník ze 13 metrů. Ze skoků do vody pochází také každý šestý případ zlomeniny páteře, která může vést až k úplnému ochrnutí. Na druhé straně skokani jsou – až na politováníhodné výjinky - velmi dobře připraveni a svůj let ovládají tak dokonale, že si žádné zranění nepřivodí.
Za krále všech cliffdiverů je považovaný dlouhovlasý Kolumbjiec Orlando Duque. Je dle Guinnessovy knihy rekordů autorem nejdokonalejšího skoku. Odlepil se od rampy třicet metrů nad vodní hladinou a předvedl dvojité salto vzad se čtyřmi vruty. Rozhodčí ho tehdy ocenili samými desítkami. Vlastní 9 titulů mistra světa a brousí si zuby na desátý. Otřepané životní krédo "Život je krátký, musím ho žít na maximum," vyřčené z jeho úst, získává nový význam.
Zkouška bojovníků
Přestože je cliffdiving jako soutěžní sport hodně mladý – světová cliffdivová federace WHDF byla založena až roku 1996 – jeho kořeny sahají do 70. let 18. století na Havajské ostrovy, kde bojovníci dokazovali svoji sílu a odvahu skoky ze skal do rozbouřeného moře. Bojovníky k šíleným skokům inspiroval král Kahekili, který dokázal z výšky dopadnout do vody, aniž by kolem něj stříkaly proudy vody. Toto umění bylo nazváno "lele kawa". O generaci později za vlády krále Kamehameha bylo "lele kawa" pořádáno dokonce jako turnaj.
