V neděli skončil šestou partií zápas nejlepšího české šachisty Davida Navary s bývalým reprezentantem Slovenska Sergejem Movsesjanem. David Navara využil domácího prostředí a rovnoceného soupeře o bod porazil.
Zápas proběhl pod hlavičkou ČEZ Chess Trophy 2011 ve dnech 12. až 19. června v Michnově paláci na Kampě. Celý program v neděli zahájila simultánní partie úřadujícího mistra světa Višvanáthana Ánanda. Bílými bojoval proti šestadvaceti hostům, mezi kterými nechyběli kupříkladu ředitel Dopravních staveb Brno Vlastimil Chládek, starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, prorektor Vysoké školy finanční a správní Petr Budínský nebo šachový novinář Petr Boleslav. Právě poslední jmenovaný byl jediným, který dokázal mistra světa porazit. K vítězství mu pogratuloval i pravidelný účastník ČEZ Chess Trophy prezident Václav Klaus.
David Navara poráží Sergeje Movsesjana •
Vladimír Jágr
Vítězný Navara
Samotný zápas by byl ještě před několika měsíci federálním derby, jelikož Sergej Movsesjan býval hlavní oporou slovenského národního družstva. Aby si však splnil jeden ze svých cílů a získal zlatou medaily z šachové olympiády, přestoupil do hvězdného družstva Arménie.
Úvodní partii v pondělí slavnostně zahájil Ánand tahem 1. c4. Sergej Movsesjan, který měl výhodu bílých figur, byl volbou trochu překvapen, odvětil však „může být,“ a tahem partie opravdu začala. Po třech bojovných remízách v první polovině zápasu předvedl David Navara své mistrné umění koncovek a připsal si celý bod. Jelikož se ve zbylých partiích diváci už rezultativního výsledku nedočkali, zvítězil David výsledkem 3,5 – 2,5.
Návrat hrdiny
Den volna mezi třetí a čtvrtou partií vyplnila simultánní partie s velmistrem Janem Smejkalem, který patří do zlaté generace českých šachistů sedmdesátých let. Jako jeden z mála se může pochlubit druhým místem z šachové olympiády a zlatem na mnoha mezinárodních turnajích. Po revoluci však šachy opustil a začal se věnovat podnikání.
Do světa černobílých polí se vrátil po více než deseti letech a partie dle svého vzniku zahajoval střídavě tahy 1.c4 a 1.Jf3. Od počátku byla vidět touha zvítězit na všech deskách. Žádné rozdávání remíz na počkání se nekonalo. Nad každým svým tahem se hluboce rozmýšlel, ačkoli pozice už vypadaly jasně v jeho prospěch. Chtěl předvést, že není velmistrem jen tak pro nic za nic.
Rozhodčí Pavel Votruba a Jan Smejkal před zahájením simultánky •
Vladimír Jágr
V mé partii jsme postavili Rétiho zahájení a velmistr Smejkal se pokoušel za co nejlepších podmínek prosadit průlom v centru. Já jsem průlomu zabránit nemohl, a tak jsem šikoval své síly tak, aby po něm také stály co nejefektivněji. Po složitém boji vznikla na šachovnici pozice v dynamické rovnováze – figury obou hráčů stály ideálně a každé ukvapené přeskupení by znamenalo ztrátu partie. Velmistr neúnavně hrál dále a vyplatilo se mu to. Po zbytečné hrubce jsem se musel vzdát před 40. tahem. Svou převahu ukázal Jan Smejkal prakticky na všech šachovnicích, remízu vybojovali pouze dva hráči. Za zmínku stojí taktéž rozhodčí Pavel Votruba. Přestože patří mezi světovou rozhodcovskou špičku, vtipkoval s přihlížejícími hráči a nebylo mu na obtíž dolít účastníkům simultánky víno.
Mimo partií byla k vidění i řada přednášek od takových velikánů, jako jsou Vlastimil Hort, Lubomír Kaválek (taktéž sekundant legendárního Bobbyho Fishera) a spisovatel Vítězslav Houška. Velikou událostí byl i křest nové knihy Karel Opočenský – První český šachový profesionál, kterou vydává Pražská šachová společnost.
