Zpočátku je ještě klid. Na krajích bazénu o velikosti třicet metrů na dvacet "odpočívají" plováky různých barev - rozdělují hřiště do několika sekcí. Bílá lajna spojující bránu s okrajem bazénu je branková čára, dva metry od ní pak končí červeně označené brankoviště a o další tři metry ukazují žluté plováky, z jaké vzdálenosti se má rozehrávat pokutový hod. Další bílá čára pomyslně prochází středem hřiště.
Mezitím, co jsme si prohlíželi prázdný bazén se již hráči stačili připravit a kráčejí do bazénu. Na rozdíl od jiných týmových sportů nemají dresy. Domácí tým nastupuje v bílých čepicích a hostující v modrých. Všichni hráči mají na čepicích také své číslo, aby šli rozlišit i jednotlivci. Čepic je teď v bazénu šest bílých a šest modrých. Vodu rozvířili už i gólmani. Čepice mají červené s číslem jedna.
Přihrávky a střelba
Oba týmy se přesunuly ke své brankové čáře a upírají oči k rozhodčímu, který stojí s míčem v ruce rozkročen nad půlící čárou. Rozhodčí pouští míč na vodní plochu - vtom se to strhne. Z obou týmů vystartuje jeden hráč co nejvyšší rychlostí za míčem a zbytek se rozestavuje po "hřišti".
První se k míči dostal hostující hráč a uchopil ho do pravé ruky - oběma rukama ho dle pravidel držet ani nemůže. Všimnul si ihned volného spoluhráče na druhé straně hřiště a přihrál mu. Mezitím se hráči domácího celku zformovali na svojí polovině připraveni bránit. Dostat se přes jejich vynikající obranný blok v limitu třiceti vteřin, který má tým určen na útok, nebylo jednoduché. Sérií pěti rychlých přihrávek se však míč dostal až na nehlídaného střelce před bránou. Pro něj bylo zakončení k pravé tyči rutinní záležitostí.
Neúprosný boj
Po vstřelení branky se hráči přesunuli na svoje poloviny a domácí, kteří právě inkasovali, rozehráli od své branky. I oni teď mají třicet vteřin na útok. Nebudou to mít ale snadné, hosté jsou taktéž dobří obránci, a navíc ne vždy hrají fér. Štípance do rozkroku od nich nejsou výjimečnou praktikou. Fauly pod vodou totiž nejsou moc dobře vidět. Naštěstí rozhodčí v tomto zápase měl zrak jako ostříž a zaznamenal hned první faul. Za stažení pod hladinu vyloučil hráče hostí na dvacet sekund.
Přesilovky jsou v pólu obrovskou výhodou. Mobilita hráčů není totiž taková jako například v hokeji. Volný hráč má vždy více času, než se k němu obránce přesune. A to měli ještě hosté štěstí, protože stačilo, aby byl domácí faulován jen o kousek blíže k bráně - tedy v brankovišti - a dostal by možnost házet penaltu. Domácí využili přesilovku už po pár sekundách a potrestaný hráč se mohl vrátit zpátky do hry. Bylo vyrovnáno a zápas vyrovnaně probíhal celé čtyři čtvrtiny, z nichž každá trvá osm minut. Celé naše pomyslné klání nakonec skončilo těsnou výhrou hostů. Pokud jste při čtení článku fandili domácím, nemusíte ale smutnit - všichni zúčastnění si zápas bombasticky užili!
Plavba na sudu
Vodní pólo je jeden z fyzicky nejnáročnějších sportů na světě. Kromě své tvrdosti - pod hladinou se hráči běžně štípou a kopou - je neustálý pohyb ve vodě obrovsky náročný. Hráči sice mohou během hry střídat, nicméně bez pořádné fyzičky to stejně nejde. Na druhé straně existuje jiná sportovní disciplína, která kombinuje tolik milovanou vodu a tolik zbožňovaný míč? Snad jen dávno zapomenutý předchůdce póla z první poloviny 19. století. To hráči seděli na sudech a míč pálili do branky pádlem.
Jak na vodní pólo?
Pro začátek stačí vlastně jenom láska k plavání. Alespoň to tvrdí vedoucí přípravky vodního póla v oddílu Stepp Praha. Tamní přípravka vznikla v září 2009 s pouhými 5 dětmi, nicméně postupně se počet dětí rozrostl až na úctyhodných 30. Většinu z toho tvoří kluci, ale nenechte se zmást - vodní pólo je sport i pro holky! Nejmladšímu pólistovi je v oddíle 7 let a další děti se pohybují v rozmezí 8-14 let. Vyzkoušet si trénink tedy může opravdu každý. Více informací na www.stepp.cz.
