Když se dopoledne vyhrabu z horské chaty a vidím rozkančenou sjezdovku plnou boulí, vyčítám si dlouhý zimní spánek, na který jsem byl doposavaď pyšný, a slibuji si, že zítra na sjezdovku dorazím o něco dřív, abych si užil svah čerstvě upravený rolbami. Přesně naopak to ale mají závodníci v boulích. Mezi obludnými kopečky skákají takovou rychlostí, až se zdá, že se řítí lavina.
Přes kopečky
Závody v boulích patří dohromady s již prakticky zaniklým baletem na lyžích, akrobatickým lyžováním a ski crossem do rodiny freestylového lyžování. Vyjma baletu se ve všech případech jedná o olympijské sporty.
Při soutěžní jízdě musejí jezdci nejenom za co nejkratší čas projet mezi boulemi, ale předvést také triky na několika půlmetrových skokáncích. Takovému skokánku říkáme kicker, protože lyžaře doslova vykopne ("kickne") do výšky. Stejně jako kicker nedosahuje velikosti svých příbuzných z akrobatického lyžování ani sjezdovka není oproti jiným lyžařským disciplínám dvakrát dlouhá, měří většinou jen něco málo přes 200 m.
Na čas i na krásu
Úplně jednoduché není ani hodnocení jízdy. Do celkového hodnocení se započítává z 50 procent styl jízdy, ze čtvrtiny rychlost, s jakou byla dráha zdolána, a ze zbývající čtvrtiny předvedené triky. Mezi často používané triky patří salto vzad s crossem (překřížení lyží), helikoptéra s roznožkou, kdy se závodník horizontálně otočí kolem své osy a v půlce triku roznoží, nebo eggroll, při kterém se závodník roztočí obdobně jako v předchozím triku, ale tělo má rovnoběžně se sjezdovkou (vypadá při triku jako válející se vejce).
Jednotlivé závody mohou mít různou formu. Jezdí se kolově, kdy se sestaví žebříček po odjetí všech lyžařů, vyřazovacím způsobem, kdy se porovnávají výsledky jen dvou soupeřů, anebo kombinací obou prvků. Nejčastější je poslední jmenovaný způsob. Závodníci odjedou kvalifikaci jeden po druhém a dle výsledku se rozřadí do vyřazovacího pavouka. V něm pak jezdí paralelně, tedy ve dvou závodních drahách vedle sebe. Vítězný závodník samozřejmě postupuje kolo po kole dál a dál, až se ve finále rozhodne o vítězi.
Není boule jako boule
Boule se mohou tvořit buď přírodně, nebo uměle. Přírodně vytvořené boule jsou ty, které potkáváme na sjezdovkách. Jak lyžaři dělají obloučky nahrnují sníh na jedno místo a tvoří se boule. S dalším a dalším projetím mezi boulemi se prostor mezi nimi vybrušuje a boule roste. Taková boule by však byla v závodě prakticky nepoužitelná. Je totiž nutné, aby boule měly stejnou velikost, tvar a byly pravidelně umístěny, jinak by závodník nemohl držet tělo v jedné linii a od boulí se odrážet, jak vidíme v televizi. Naštěstí není tak těžké s lopatou, krumpáčem a dalšími nástroji umělé boule zbudovat.
Boulařka Nikita
Osmadvacetiletá Nikola Sudová, přezdívaná Nikita, je nejúspěšnější českou boulařkou. Přestože se v konečné tabulce po odjetí všech závodů Světového poháru nikdy neumístila lépe než šestá, podařilo se jí dva závody vyhrát a z Mistrovství světa si odvezla jednou stříbrnou a jednou bronzovou medaili. Největší úspěch měl přijít minulý rok na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru. Nikola si brousila zuby na stupně vítězů. Bohužel, měsíc před olympijským závodem se zranila, a přestože nakonec startovala, její výkon nebyl zdaleka ideální a skončila šestnáctá.
