Vypadá to jednoduše. Pytlík zvaný hakisák nebo také footbag vykopnete do vzduchu, obkroužíte ho dvakrát nohou, nakopnete, necháte proletět za zády a vnitřní stranou druhé nohy si ho vyhodíte do ruky. A uděláte to třeba dvacetkrát rychle za sebou. Tedy, vy ne. Honza Weber ano. Hýbe se při tom jako pružina a nakonec s úsměvem dodá, že mistrovskou přesnost, rovnováhu a sílu trénoval každý den 8 hodin. A že začal před 18 lety.
Mistr nad mistry
Honzu magický hakisák odvedl na přelomu tisíciletí z pozice brankáře ve fotbalovém týmu, studia na Vysoké škole ekonomické však dokončil. Každý den vymýšlel, co vše by se s míčkem dalo dělat. A toho je hodně. Triků existuje kolem tří tisíc, neustále přibývají nové a objevují se variace na již známé. Cílem je složit z nich sestavu, která by se dala elegantně předvést během několika minut bez pádu míčku na zem. Za to pak sportovec dostává v soutěžích body – a Honza patří k těm nejlépe bodovaným. Sedmkrát vyhrál na mistrovství světa, je pětinásobným mistrem Evropy a jedenáctkrát se stal mistrem České republiky ve freestylovém footbagu.
Hakisákové trikování s Honzou Weberem • Zdroj: redakce ABC
Oprašte švihadlo
Kdo by se chtěl Honzově úrovni přiblížit, musí počítat s tvrdým tréninkem. Trvá několik týdnů, než zvládnete první základní trik. A není to jen o kopání. Sportovec se musí cvičit v přesnosti, rychlosti a rovnováze. Třeba skákání přes švihadlo footbagistům hodně pomáhá v koordinaci těla. Honza se při něm naučil i kopat s hakisákem, jako by v tu chvíli vůbec nepřeskakoval roztočené lanko. Naopak fotbal pro trénink nedoporučuje, protože jde o kontaktní sport a snadno při něm dojde k úrazu.
Není hakisák jako hakisák
Jednou z mnoha výhod hakisáku je, že nepotřebujete tělocvičnu nebo extrémně drahé vybavení. V podstatě stačí jen volné oblečení, tenisky a hakisák. Ale pozor! Jak Honza upozorňuje, není dobré sahat po nejlevnějším pytlíku, protože takový nebude mít správné parametry, ať už co se velikosti nebo náplně týče. Mnohem lepší je porozhlédnout se po profi míčcích, které jsou plněné speciálním mixem gumových a kovových kousků. Ty pak zaručí správné chování při tréninku.
Boty pro borce
A pak jsou tady boty. Jasně, klasické tenisky vám do začátku poslouží skvěle, ale časem uvítáte lepší modely. Poznáte je podle toho, že jsou z tenkého plátna, abyste měli co nejlepší cit při dopadu míčku, a že mají zvýšenou zpevněnou podešev, na kterou hakisák lépe zachytíte. Právě podle zachycení míčku na botě a následném přesném vykopnutí se pozná pravý mistr freestylu.
Meruna pro diváky
Honza Weber se věnuje i freestylovému fotbalu, ve kterém malý pytlík nahrazuje klasický fotbalový míč. Pro Honzu jde o přirozený doplněk kariéry, a i když se s mičudou objevuje teprve osm let, je jasné, že mu rozhodně není cizí. Velký míč se totiž hodí pro předvádění na nejrůznějších akcích nebo před naplněnými stadiony, na kterých diváci se zatajeným dechem sledují, jestli to tomu chlapíkovi konečně spadne na zem nebo ne. Nápověda: Nespadne.
V Hollywoodu
Freestylové kousky jsou pro Honzu také branou do světa. Na nejrůznějších soutěžích se seznámil s řadou významných osobností freestylových sportů. Na osobní pozvání legendárního skejťáka Tonyho Hawka přijel vystupovat do amerického Hollywoodu a vystupoval pak v řadě zahraničních televizních pořadů. Nic mu ale nedělá větší radost než poznávat mladé sportovce z Česka, kteří mají o freestyle footbag zájem. Jestli k nim patříte, podívejte se na honzaweber.com. Třeba se u mistra inspirujete!
Hakisák nebo footbag?
Název hakisák nebo hakysák je vlastně špatně. Jde o počeštění Hacky Sack, produktu firmy Wham--O. Správně se míčkům říká footbag od anglického foot a bag – noha a pytel. Původně šlo o fazole zašité do špičky ponožky. Footbag vymyslel Mike Marshall roku 1972 jako rehabilitační pomůcku pro zraněného sportovce Johna Stalbergera.
