Přesto se ale v roce 2007 podařilo pokořit i nejdelší sjezd světa, který tato nevyzpytatelná hora nabízí.
Zvládnout prvosjezd jedné z nejnebezpečnějších hor na světě, touto myšlenkou byl rakouský lyžař Axel Naglich posedlý celé tři roky. Američané Aaron Martin a Reed Sandez byli první, kdo se o sjezd „Lidožrouta“ pokusili.
Jako polovina čtyřčlenného týmu v dubnu 2002 využili dobrého počasí, které je na Mont St. Elias tak vzácné, rychle vystoupili na vrchol a jali se stěnu hory sjíždět. Hned pod vrcholem však oba ztratili kontrolu nad jízdou a zřítili se do stěny. Jejich těla nikdy nebyla nalezena.
Opravdu extrémní podmínky
Pět let po americkém pokusu se nikdo neodvažoval prvosjezd realizovat, zkusili to až Axel Naglich a jeho kolega Peter Ressmann. Mount St. Elias je první horou, která stojí v cestě srážkám, přicházejícím z oceánu.
Při několikatýdenních sněhových bouřích klesnou teploty pod -40 °C a vichřice o rychlosti kolem 100 km/hod nejsou vzácností. Během podobných bouří může napadnout najednou až 10 m sněhu, což znamená, že pokud jste zrovna „někde nahoře“, nezbývá než stále odhazovat sníh.
Jinak by pod ním člověk zmizel i s celou svou výbavou. Okna slunečného počasí mezi bouřemi trvají pouze několik dní, maximálně však týden. Trefit se do takového období a zvládnout prvosjezd bylo velice náročné.
Příliš šílená výprava
O výstup na St. Ellias se tým horolezců-lyžařů pokusil dvakrát. Při prvním pokusu odvážlivce z hory vyhnalo počasí, podruhé se o výstup a následný sjezd pokusilo už daleko méně lidí.
Těm co tentokrát zůstali doma, se celý podnik zdál až příliš šílený. Od prvního pokusu uplynuly tři měsíce a na úpatí Svatého Eliáše stojí čtyři muži odhodlaní k rychlému výstupu. „Na lehko“ a s minimálním vybavením chtěli dotáhnout celý projekt do konce.
Teplé jarní dny změnily horu k nepoznání, fixní lana, která na jaře zavěsili, byla působením povětrnostních podmínek nepoužitelná a zdálo se, že i tentokrát nezbude nic jiného než se otočit. Přesto se po třech dnech dostávají k vrcholu. Váhání zda pokračovat ukončil náhle pohled, který se jim naskytl. Uviděli závěrečný padesáti metrový ledový pilíř, zakončený vrcholem.
Na vrcholu
Blízkost vrcholu muže naplnil nadšením a odhodláním pokračovat. Brzy našli úzký a velmi strmý žleb, kterým se konečně dostali na vrchol. Kolem nich nastavovala svou krásnou tvář Aljaška a pod nimi ležely prudké svahy plné navátého a nestabilního sněhu.
Nezbývalo příliš času. Rozhodli se, že dolů nepojedou místy, kterými vystoupali. O 500 metrů dál na východ našli stěnu u které doufali v lepší sněhové podmínky. První metry po ledových plotnách se Axel s Peterem sesouvali bokem po hranách.
Jakmile ucítili, že se hrany začínají zakusovat do tvrdé sněhové kůry, začali řezat první oblouky do nikdy nepopsané stěny. Řídký vzduch je nutil často zastavovat a vydýchat se. Hodinu poté, co začali stěnu sjíždět už odpočívali ve 4700 metrech. Sjezd dlouhý 20 km dokončili až druhý den.
Uskutečnili neuskutečnitelné
Pro tentokrát se Axel se svými druhy museli spokojit s uskutečněním rekordního prvosjezdu, i když rozděleného na dvě části. Podstatné je, že Axel Naglich a Peter Ressmann uskutečnili to, oč se zatím pokusilo jen pár lidí na světě - sjezd na lyžích z vrcholu hory k moři, s nejvyšším možným převýšením. Sestup zpět se vydařil, všichni se v pořádku vrátili a kameramanovi se podařilo pořídit záběry, chybějící k realizaci druhé poloviny projektu - filmu.
Jediná chyba znamená smrt
Šílený sjezd se zrodil v hlavě Axela Naglicha
Prvosjezd St. Ellias si připsali rakouští lyžaři Axel Naglich a Peter Ressmann a z jejich expedice vznikl film Mount St. Elias. plný adrenalinu. Na otázky ábíčka odpovídal rakouský lyžař Axel Naglich (41), jeden z dvojice lyžařů, kteří dosáhli takřka nemožného.
Kde se zrodil nápad na prvosjezd Eliáše?
V roce 2003 jsme letěli přes Mt. St. Elias a tu horu jsme viděli poprvé. Pilot nám vyprávěl o pokusu o sjezd v roce 2002 a zmínil se i o tom, jak se účastnil záchranné akce, kterou ten tehdy pokus skončil. Hned jsme začali přemýšlet o tom, jak a kudy by šel sjezd této hory realizovat. Tehdy to všechno začalo.
Můžeš ve stručnosti popsat celou akci?
Vystoupali jsme na vrchol Eliáše v 5489 metrech a členitou stěnou pokrytou ledovci jsme sjeli až k oceánu.
Jak ses na expedici připravoval?
Trénink se skládal ze spousty kilometrů ujetých na kole, skalního lezení a běhání do kopců v okolí Kitzbühelu, kde bydlím. V zimě jsem hodně lyžoval, ale to dělám každý rok.
Co bylo nejobtížnější?
Sehnat dostatek peněz. Trvalo nám roky než jsme sehnali tolik peněz, aby pokryly produkci celé akce. Zásadní bylo zkoordinovat horolezecky lyžařský tým s filmovým štábem a jeho speciálními požadavky.
Byla součástí expedice i nějaká nebezpečná situace?
Celá ta věc byla velmi nebezpečná a riskantní. Problém byl v tom, že jsme nemohli udělat žádnou chybu přilezení ani při sjezdu. V případě pádu na lyžích by následovalo zřícení se do stěny, což se v těchto podmínkách rovná smrti.
Co se ti vybaví když se řekne Aljaška?
Aljaška je nádherné, nekonečné velké hřiště plné překvapení a dobrodružství pro lidi, kteří milují pobyt v přírodě. Na druhou stranu není vhodným místem pro ty, kteří nejsou schopni sami se o sebe postarat a přežít nástrahy divočiny.
Axel Naglich (41)
Bydliště: Kitzbühel, Rakousko
Zaměstnání: architekt
Typ lyží: Fischer Watea 101
Největší úspěch: 3x vítězství v 24 Hours of Aspen
Film Mount St. Elias, můžete vidět v kinech v rámci 7. ročníku Mezinárodního festivalu outdoorových filmů
