A věřili byste, že s takovým přístupem to můžete dotáhnout až na olympiádu? Bobování opravdu vzniklo jako "nevinná" zimní kratochvíle. Švýcarské město Svatý Mořic, bylo jedno z prvních alpských měst, které se rozhodlo lákat turisty k návštěvě i přes zimu. Tento krok se vyplatil a město je dodnes vyhledávaným rekreačním střediskem, které se mimo jiné může pyšnit tím, že právě tam vznikla tradice bobování. Někteří z dobrodružnějších rekreantů se totiž nezdráhali "vypůjčit" si velké sáně, na kterých poslíčci tahali zásilky, a jali se s nimi sjíždět strmé ulice lázeňského města. Tato zábava se stala natolik oblíbenou a masovou, že docházelo dokonce ke střetům bobů s "pěšáky". Bylo jasné, že hra musí dostat nějaká pravidla.
Tak trochu šílený sport
Potencionálu bobování jako první využil hoteliér Caspar Badrutt, který kolem roku 1870 vystavěl vůbec první bobovou dráhu, jež později hostila dvoje olympijské hry a funguje dodnes. V roce 1898 se ve Svatém Mořici uskutečnily první oficiální závody, o tři roky později zde vznikl první bobový klub a už v roce 1924 se boby staly olympijským sportem. Záznamy z olympiády v Chamonix dosvědčují, že bobování bylo už tehdy tak trochu šíleným sportem. Olympiády se zúčastnilo devět bobů, původně jich ale bylo přihlášeno mnohem víc. Posádky USA, Švédska a Lucemburska musely odstoupit po haváriích při tréninku, argentinští bobisté dokonce skončili v nemocnici. Další týmy pak odpadávaly v průběhu závodu.
V bobu jako ve stíhačce
Od svého vzniku prošlo bobování velkým vývojem. Od původních dřevěných nekapotovaných bobů (rozuměj prkno na lyžích), se postupně přecházelo k aerodynamickým konstrukcím z laminátu, kevlaru a karbonu. Tento vývoj měl za následek jednu jedinou věc: boby byly stále rychlejší. Dnes může posádka čtyřbobu dosáhnout rychlosti až 150 km/h, přičemž na našich dálnicích je maximální povolená rychlost 130 km/h. Tato rychlost ve spojení s ostrými zatáčkami dokáže na závodníky vyvinout přetížení až 5 G, což se prakticky rovná zátěži, kterou musí zvládnout pilot stíhačky. O tom, kdo do cíle dorazí v nejkratším čase rozhodují tři věci: rychlost startu (říká se, že rozdíl desetiny může znamenat až tři desetiny rozdílu v cíli), materiál (kvalita bobu a nožů) a nakonec zkušenosti pilota.
Zajímá vás, jak vypadá dráha, na které se v kanadském Whistleru závodilo? Koukněte se na video!
