První zmínky a mýty o létání se datují do starověkého Řecka. Mýtus o Daidalovi a Ikarovi, kteří si sestrojili křídla z ptačích per spojených voskem. V starověké Číně se zas dozvídáme o pokusech se vznést za pomoci balónu.
I Leonadro da Vinci byl fascinován létáním a je známo, že se mu věnoval v podobě návrhů létajících strojů.
Dále se Historie letectví začala rozvíjet až přelomem 18. a 19. století, kdy se lidé zkoušeli vznést nad povrch zemský pomocí roztodivných kluzáků, nebo balónů vlastních amatérských konstrukcí.
O opravdovém létání můžeme začít mluvit až začátkem 20. století. Roku 1903 uskutečnili bratři Wrightové první řízený let letounu.
Od té doby se letectví začalo rozvíjet rychleji a už roku 1947 byla překonána rychlost zvuku(1225Km/h nad hladinou moře. Ve větších výškách se rychlost díky menší hustotě vzduchu snižuje).
V dnešní době je pro nás létání spíše zábavou a potřebou pro rychlé přepravení se na větší vzdálenosti.
Najdou se ale i tací, kteří berou létání a plachtění vzduchem jako adrenalinovou zábavu. Mluvíme hlavně o akrobatických letcích, basejumperech (wingsuit).
BASEJUMP je zábavou extrémních parašutistů, kteří vyhledávali větší dávku adrenalinu, než mohli dosáhnout při výskoku z letadla.
Proto se začali poohlížet po jiných možnostech seskoků, jako jsou výškové budovy, rozhledny, vysílače, mosty, skalní převisy, prostě místa, která jsou pevně spjatá se zemí. Dávku adrenalinu si parašutisti stupňovali takzvaným "low pull", angl. low – nízko, pull – vytažení (padáku).
Je to parašutistický kousek, při kterém skokan otevře padák těsně na hranici, kdy mu ještě padák dokáže zbrzdit pád tak, aby se nezabil při nárazu na zem. Je to zhruba 300 - 150 metrů nad zemí. Při těchto kouscích se používají speciální širší padáky, které se dokáží otevřít velmi rychle a zbrzdí pád mnohem efektivněji, než klasické padáky používané při seskocích z letadla.
Další odnoží basejumpingu je takzvaný wingsuit basejumping (angl. wing-křídlo, suit-oblek). Skokan má na sobě oblečený speciální oblek, který je opatřen "blánami" mezi rukama a trupem, a mezi oběma nohama. Při roztažení končetin do stran se blány roztáhnou.
Díky tomu může skokan plachtit nad povrchem jako poletucha (veverka, která je schopná plachtěním překonávat větší vzdálenosti, než při klasickém skoku z větve na větev). Nejdelší dosažená vzdálenost, která byla díky wingsuit dosažena je něco přes 11km!!!
Nejodvážnější letci dokáží plachtit i několik metrů nad zemí nebo se téměř dotýkat skály, okolo které letí.
Je třeba mít na paměti, že je tento sport jedním z nejnebezpečnějších rekreačních sportů vůbec. Je zaznamenáno mnoho případů, kdy se kvůli technické závadě, nebo selhání lidského faktoru padák neotevřel a skokan na následky pádu zahynul.
