První počítačová hra se jmenovala Spacewar! a vyšla roku 1962. Dva hráči v ní na jedné obrazovce ovládali rakety a snažili se navzájem zničit. Programátor Stev Russell tehdy demonstroval světu, že počítače pomohou v práci, ale mají svoji roli i jako stroje pro zábavu. Jediným problémem byl samotný počítač. Jmenoval se PDP-1, vážil kolem šesti desítek kilogramů, ovládal se psacím strojem a monitor měl kruhový tvar. Doma ho tehdy nikdo neměl, PDPčko byste našli na univerzitách anebo ve vývojových centrech. A na výstavě Game On vás přivítá předtím, než vyrazíte na výpravu do herní historie.
Průřez historií
PDP na úvodu výstavy je tak cenné, že si na něj nemůžete sáhnout, ale drtivá většina ostatních počítačů, herních konzolí, arkádových mašin a periferií je volně k ozkoušení. Je jich kolem 150, zabírají plochu 2 kilometrů čtverečních a v průběhu výstavy (do konce roku) se budou dokonce obměňovat. Připravila je londýnská společnost Barbican a v průběhu výstavy je udržuje v chodu několik techniků. Znamená to, že si vyzkoušíte, jaké to bylo hrát před desítkami let, a uvidíte, jak se hry změnily – nejen graficky, ale také zvukově, hudebně nebo jak se vyvíjely dnes oblíbené žánry akčních adventur, 3D akcí či bojovek. Právě na dokumentování vývoje výstava klade největší důraz, soustředí se i na moderní technologie a na několika místech nakukuje pod pokličku herního vývoje.
Známé neznámé hry
Je třeba si uvědomit, že globální videoherní historie se odlišuje od té tuzemské. Zatímco u nás byly v osmdesátých letech zahraniční počítače a herní konzole v podstatě nedostupné, na Západě se mohutně rozšiřovaly a vyrovnaly se významem domácím počítačům. Na výstavě proto uvidíte řadu titulů, které vaši tátové v době vydání nehráli – ať už proto, že se k nim nedostali, nebo třeba ještě nebyli na světě. Třeba Dragon's Lair – fantastická animovaná hra vyšla už roku 1984 a svojí stylizací vytřela zrak všem ostatním, protože vypadala jako z dílny studia Disney. Krom toho, že si ji můžete zahrát v konverzi pro Nintendo Wii, najdete na stěně vedle arkády původní ručně kreslené návrhy od animátora Dona Blutha.
Arkádová zábava
Právě v tom je největší kouzlo Game On – vnoříte se do herního pravěku a sáhnete si na něj. Už jen samotné hraní Pong (1972) na původních hardwarových komponentách je zážitkem samo o sobě, protože se ovládá speciálními kulovitými ovladači. Když stojíte před původní arkádovou mašinou, na které běží dejme tomu Donkey Kong (1981), neskrývá se v ní univerzální počítač nebo herní konzole schopná utáhnout více her. Veškerý hardware byl připraven speciálně na míru jedné nebo maximálně několika hrám a hra jako taková je natvrdo zakódovaná do tranzistorů. Půjčit takovou hru kamarádovi? To nešlo. Musel by přijet s valníkem.
Evoluce gamepadu
Éru domácího hraní zastupuje solidní přehlídka všech možných herních konzolí od společností Sega, Microsoft, Sony, Nintendo a dalších. Je zajímavé číst letopočty uvedené na popiskách a srovnat tvary gamepadů a jejich držení s těmi, které známe dnes z Xbox nebo PlayStation. Ideální tvar gamepadu museli inženýři také dlouho hledat a věřte, že kolikrát to bylo spíše na překážku hernímu zážitku než k jeho posílení. Ostatně ovládání videoher je téma, které se prolíná skrz celou výstavu. Najdete i slepé uličky, jako je tragicky neúspěšná Power Glove (1989) od společnosti Nintendo. Šlo o rukavici, kterou si hráč navlékl na pravou ruku a měl s její pomocí ovládat hry. Nevyšlo to.
Hudba jako hra
Samozřejmě je tu místo i pro virtuální realitu PlayStation VR a Oculus Rift nebo pro hudební hry jako Guitar Hero, Rock Band nebo tancování na interaktivní podložce. Až se dostanete k Guitar Hero, upřete svoji pozornost i na Rez, která vyšla nedávno v HD předělávce. Zde si můžete zahrát původní verzi z roku 2002 na PlayStation 2 a dostat se tak na úplný začátek příběhu autora Tetsuya Mizuguchiho, který už téměř dvacet let pracuje na jedné a té samé hře. V každé nové verzi Rez přibližuje hráče blíž k tomu, co považuje za umělecký prožitek, kdy se pohyb, grafika, zvuky a hudba prolnou v jednom pocitu.
Kdopak to hraje
A že hry jsou umění, o tom svědčí nejen celá výstava, ale také speciální sekce věnovaná výtvarným návrhům. Tady se ukazuje, jaké fantastické světy mají tvůrci v hlavě a jak potom bojují s hardwarovými limity, aby své vize přenesli do pixelů a polygonů. Stejně tak pozoruhodné může být poslouchání hudby zprostředkované skrz sluchátka a seznam těch nejzajímavějších skladeb od prostého pípání až po bohaté kompozice. Je dobře, že se výstava věnuje i jednotlivým složkám her, protože si jen málokdy při hraní uvědomujeme, jak jsou důležité.
Pozor na čas
Game On poskytuje nebývale ucelený obrázek o herní historii, zábava se na výstavě prolíná s návštěvou muzea a teprve po několika hodinách, až se dostanete na úplný konec, oceníte, jaký skok videohry udělaly za poslední desítky let. Ale pozor! Hlídejte si rodiče. Velmi jednoduše se mohou zapomenout u některého exponátu. Aby se pak neozývalo: "Prosím, pozor! Pan Novák ať se dostaví k pokladně. Čeká na něj jeho syn Oldřich. Opakujeme, pane Nováku, přestaňte hrát a dostavte se k pokladně!"
Český koutek na Game On
Česká herní scéna začala zatínat drápky do celosvětového povědomí až koncem 90. let minulého století. Tituly jako Hidden & Dangerous (1999), Mafie (2002) upozornily na české autory i v zahraničí a nejen jim je na výstavě věnován prostor. V expozici jsou i tituly studia Amanita (Samorost, Machinarium) nebo obálky nejstarších českých herních časopisů Excalibur, Score a Level. Nechybí ani počítače Maťo, Amiga a další legendární kusy hardwaru včetně joysticku tvořeného zvonkovými tlačítky, který se u nás používal v osmdesátých letech minulého století. Přehlídku korunuje papírová polokoule, na jejíž vnitřek se promítá obraz z leteckého simulátoru. Sedíte přitom v papírovém kokpitu od Lukáše Homoly, o jehož práci jsme psali v ábíčku 5/2015. Český koutek na Game On ukazuje, že Češi mají skutečně šikovné ruce.
