Podobná myšlenka se objevuje třeba v americkém snímku z roku 2001: A.I. Umělá inteligence. V něm režisér Steven Spielberg rozehrává temnou vizi o neradostné budoucnosti lidstva, v níž lidé umí sestrojit dokonalé roboty, jenž vypadají a jednají stejně jako jejich tvůrci. Vědci ve filmu dokonce vytvořili robotického chlapce Davida, který je schopen lásky. Bude něco takového možné?
Nedávno se světem rozletěla zprava, že americkému výzkumnému týmu z Kalifornské univerzity se podařilo vytvořit umělou kůži, která dokáže reagovat na dotyky. Jedná se o převrat v technice, neboť díky tomuto vynálezu budou roboti mnohem šikovnější než dosud.
Tato umělá elektronická pokožka se skládá ze speciálních nanovláken, vyrobených z germania a křemíku, pokrytých miniaturními tranzistory. Vše je zabaleno do gumové vrstvy, citlivé na tlak v rozmezí od 0 do 15 kilopascalů. Toto rozmezí odpovídá tomu, s čím se setkává lidská pokožka při běžných činnostech jako je psaní na klávesnici nebo čištění zubů.
Noví roboti, disponující touto kůží, budou moci vykonávat i velmi jemné a precizní úkony, které dosud dokázaly uskutečnit pouze šikovné lidské ruce. Podle Ali Javeye z Kalifornské Univerzity se dočkáme například robotů servírujících jídlo nebo držících křehká vajíčka. Tímto objevem jsme tedy opět blíž "humanoidním" robotům, které si možná za chvíli spleteme se sousedem.
Avšak k vytvoření podobně dokonalých strojů je zapotřebí ještě splnit několik dalších předpokladů. Roboti musí totiž umět chodit po dvou a vypadat zcela jako lidé. Dobře chodící roboti jsou již skutečností - například ASIMO od japonské firmy Honda dokáže chodit po schodech, tancovat nebo dokonce běhat!
Jeho konkurenční bratříček od Sony pojmenovaný QRIO je stejně pohybově vybaven, ale více intelektuálně na výši. Díky revoluční technologii dokáže rozeznat a zapamatovat si obličeje a hlasy jednotlivých lidí a smysluplně odpovídat na jednodušší otázky. Slovní zásoba robota pak činní přes 60 000 slov, což je víc, než zvládá průměrný mladý člověk.
Také podmínka dokonalé podoby s člověkem je již téměř splněna. Série jihokorejských robotek Eve je téměř k nerozeznání od mladých žen. To však není vše - nečiní jim problémy chodit, zpívat a v omezené míře reagovat na chování a jednání lidí. Z těchto důvodů také hrají v Soulu v divadle!
Zádrhel je zatím jinde -v zatím nedostatečné umělé inteligenci. Ta je v mnoha ohledech již dokonalejší než lidská: Řídí speciální vozidla nebo pilotuje armádní letouny. Na rozdíl od lidí je totiž rychlejší v rozhodování a nedělá téměř žádné chyby. Ale zatím nedokáže zdaleka natolik pružně reagovat na nové situace, nebo být tvůrčí.
Co je to láska?
Co je však dnes pouhá sci-fi, bude možná za 20 let realitou. Vždyť již dnes existují roboti, kteří se umí v omezené míře učit a zdokonalovat na základě předchozích zkušeností. Budeme tedy za několik let hloupější než oni?
A co ona zmiňovaná schopnost lásky? Vzhledem k tomu, že robotům dosud chybí city a uvědomění vlastní osoby, skutečná láska jim je (a zřejmě navždy bude) zcela cizí. Avšak napodobení simulovaného láskyplného chování například k lidem nebo zvířatům mohou zvládnout poměrně snadno.
Jak? Kterékoliv jednodušší jednání se totiž dá víceméně přepsat do souhrnu zadaných algoritmů řídícího programu. Například program "hrané" přítulnosti zvládá i poměrně jednoduchý robo-pes AIBO. Zdá se tedy, že se od robotů brzy dočkáme nejednoho překvapení. Vždyť i hodně jednoduché ego se dá zjednodušit na příkazy typu: "Jestliže tě chtějí poškodit, zaútoč…"
