Čerti nás provázejí pravděpodobně od úplného pravěku. Lidé si totiž už od počátku všímali, že existuje jakási nepřátelská síla, protiklad dobra. Prostě zlo, které je přítomné v okolním světě i v nich samotných. Cítili, že je mu třeba se postavit a bojovat s ním. Jenže jak bojovat s něčím, co není vidět?
Naši předkové se proto pokoušeli si toto zlo nějak představit - a tak vznikla podoba čerta. Dostal od lidí věnem všechno, co se jim moc nelíbilo: je shrbený, kulhá, je nemytý, páchne, na hlavě má rohy jako kozel (ten také pěkně smrdí), je chlupatý a má zvířecí ocas. Postupem doby se trochu zcivilizoval.
Český čert
S čerty se můžeme v Čechách setkat kromě Mikulášova doprovodu hlavně v pohádkách. Český pohádkový čert je - bůhví proč - většinou úplný hlupák a popleta. Slídí po světě, aby pekelné vrchnosti přinesl nějakou lidskou duši. Loví je tak, že obvykle nabídne potenciální kořisti na určitou dobu své služby.
Za to požaduje krví podepsanou smlouvu, v níž stojí, že se dotyčný člověk na oplátku vzdá své duše. Když určená lhůta vyprší, čert přijde k člověku a odnese jeho duši do pekla, ale - ten český, pohádkový - to většinou nějak zpacká. Buďto se svou obětí prohraje v kartách nebo se mu na krk přichytí nějaká paní Káča či se to celé zvrtne ještě nějak jinak.
Padlí andělé
Ne všichni čerti jsou však (dobrotiví) hlupáci. Velká světová náboženství (muslimské, křesťanské a židovské) často věří, že čerti - ďáblové - jsou bývalí andělé, kteří se odvrátili od Boha a jejichž snahou je svádět člověka ke špatnému chování. Samo slovo ďábel je z řečtiny a v původním slova smyslu znamená pomlouvač, pokušitel či žalobce. Slovo satan, které pochází ze staré hebrejštiny, má stejný význam.
Lucifer a Satan
Podle původních křesťanských principů byli ďáblové bytosti, jejichž působením přicházela na svět většina chorob a zlo jako takové. V bibli mívá čert ještě jednu úlohu: Bůh ho využívá, aby si ověřil pevnost víry vybraných lidí. Ďábel tak testuje, zda se mu nepodaří jeho oběti zviklat, prostě je pokouší.
Ve středověku a později křesťané věřili, že kdysi - před svým pádem - byl pekelný Lucifer hlavním velitelem andělů a fakticky druhou (po Bohu) nejvýše postavenou bytostí. Jméno Lucifer přeloženo z latiny znamená Světlonoš. Římané tak původně označovali Jitřenku, tedy na ranní obloze zářící planetu Venuši. Slávu jitřní hvězdy Lucifer ztratil, když vedl rebelii proti Bohu a nakonec byl svržen spolu se svými následovníky z nebes.
Podobně vidí Satana i islám. Bývá zobrazován jako zlý vzbouřený démon. Původně sloužil Bohu (Alláhovi) jako náčelník andělů. Když však byl stvořen člověk, odmítl se mu poklonit. Odůvodnil to tím, že zatímco člověk byl stvořen z hlíny, on vznikl boží rukou z ohně, a proto je lepší. Bůh jej za tuto troufalost potrestal svržením na zem.
Belzebub - Pán much
Ještě jedno jméno se v souvislosti s vládcem pekel vyskytuje - je to Belzebub. Slovo pochází z hebrejštiny a znamená Pán much. Možná, že jde původně o posměšné označení, a možná také, že tehdy lidé v jižním Středomoří během léta skutečně natolik trpěli hejny much a komárů, že jen uvěřili, že musí jít o výplod ďábla.
Šlechetný Mikuláš
K čertovi patří také svatý Mikuláš. U něho je ale - na rozdíl od ďábla - úplně jisté, že skutečně žil. Narodil se ještě v době Římské říše na území dnešního Turecka. Byl velmi zbožný a laskavý, říká se, že většinu rodinného majetku rozdal chudým. Pro váženost své rodiny, zbožnost a dobrou povahu se stal biskupem v Myře (nyní Demre v Turecku).
Legenda pak sv. Mikulášovi připisovala mnoho šlechetných skutků. Nejznámější je příběh tří sester, které se nemohly vdát, protože jejich otec neměl žádné peníze. Hrozilo jim, že skončí na ulici. Mikuláš jim proto dal "nenápadně" za okno pytlíček s penězi. Tak se mohla nejstarší sestra vdát, příští rok dal opět za okno peníze, a tak se vdala i prostřední sestra a nakonec pomohl i té nejmladší.
Mikuláš zemřel patrně 6. prosince někdy mezi roky 345 a 352. Časem se stal jedním z nejvýznamnějších svatých a v předvečer jeho svátku si lidé dávají dárky.
Adventní kalendáře
A jedním z takových dárků, díky kterému se těšíme na Vánoce, je adventní kalendář. Dříve býval většinou zdobený citacemi a výjevy z Bible, které měly dětem připomenout křesťanský význam, poselství adventní doby a očekávání narození Ježíše Krista.
Vůbec první známý ručně vyrobený adventní kalendář měl světlo světa spatřit v roce 1851, první tištěný s malými barevnými obrázky přilepenými na lepence pak o více jak 50 let později. Vyrobit ho měl, údajně tak trochu omylem, německý tiskař Gerhard Lang. Neměl ještě otevírací okénka, ty Lang přidal o pár let později.
Dnešní adventní kalendáře
A víte, co vlastně znamenají otevírací okénka na kalendářích? Symbolizují vnitřní otevřenost, otevřenost duše a srdce pro druhé lidi, pro dobro. Takový byl alespoň jejich křesťanský význam. My v nich dnes většinou najdeme čokoládu.
Poslední dobou se ale jakoby pytel s adventními kalendáři roztrhl a lidé vymýšlejí nejrůznější věci i zážitky, které do oken kalendáře vkládají. Existuje třeba sýrový kalendář, ponožkový nebo s hračkami. Nás v ábíčku zaujal letošní adventní kalendář plný zajímavých výzev od skautů.
Být si blíž
V adventním kalendáři s podtitulem Být si blíž, který vytvořili skauti a skautky, budete každý den plnit jednu z výzev. Stáhnout si ho můžete na webu Skaut.cz. Každý týden tady najdete sadu výzev.
Čekají na vás úkoly jako třeba: Vytvořit nějakou potěšující věc pro sousedy, pátrat po různých způsobech slavení Vánoc, šetrně zabalit dárky nebo věnovat 30 minut sportu. Na konci budete mít originální adventní obrázek a fajn pocit z toho, že jste udělali dobrou věc pro někoho jiného, pro sebe nebo pro přírodu.