Jeden z největších problémů současných robotů je pochopení komunikace mezi lidmi. Obsah slov totiž může nabývat nejenom konkrétního významu ("Eiffelova věž měří 324 metrů"), ale taktéž abstraktního. Jak by asi robot vyhodnotil příkaz: "Jdi se bodnout!"
V Austrálii proto vyvinuli malinkaté roboty na kolečkách, jejichž úkolem je vytvořit při společných aktivitách vlastní mluvenou řeč. Obdobně totiž vznikla řeč nás lidí. Jako komunikační prostředek jim poslouží mikrofon (uši) a reproduktor (ústa).
Princip je přibližně následující. Roboti se potulují po rozsáhlejším prostoru a pokaždé, když některý z nich nalezne neznámé místo, utvoří z náhodně vybraných slabik pro dané místo název a sdělí ho dalším robotům. Roboti spolu dále hrají hry. Jeden z nich řekne jméno místa a všichni soutěží o to, který dorazí do cíle rychleji.
