Punk [pank] vznikal v druhé polovině sedmdesátých let jako hudební styl - punk rock. Brzy se však přestal omezovat pouze na špinavý garážový zvuk elektrických kytar a změnil se v obrovské hnutí vyjadřující názory mladých lidí na tehdejší společnost. Vztyčit prostředníček na znamení protestu je i dnes jeho posláním.
Jedním z příznačných projevů je zvláštní móda, která zavrhuje ideál krásy a úplně jej otáčí. Co je provokativní a ošklivé, najednou získává body. Punkáči si trhají oblečení, které zpátky skládají spínacími špendlíky (kterým v Čechách nikdo neřekne jinak než sichrhajcky) a izolepou. Neodmyslitelné jsou další ozdoby "fádních" svršků jako kovové cvočky, placky (odznáčky), kresby s logy kapel a nápisy.
Výjimkou není ani líčení a extravagantní účesy. Překvapit by vás proto neměly oční stíny a pořádné číro. Číro je účes inspirovaný indiánským kmenem Čerokíů a má symbolizovat bezstarostný život. Někdy se mu říká kohout, protože vlasy natužené uprostřed hlavy do výšky mohou připomínat kohoutí hřebínek.
Bez budoucnosti
Když jsem na začátku článku psal o boji proti slepému následování názorů většiny, možná vás napadlo, že punkáči sice shodili saka, košile a kravaty, tedy uniformu obchodníků a úředníků, ale nahradili je pouze uniformou další - následují tentokrát názor svých druhů. Obdobně to vnímá nejeden punkáč a koženou bundu s nápisem "punk's not dead" (punk neni mrtvej) na zádech mění za obyčejné pohodlné hadry. To je dost častým znakem punkáčů současnosti, ale tento trend sahá až do poloviny osmdesátých let.
Punk nikdy neměl jednotnou ideologii. Přesto se většina punkáčů shodne na několika bodech. Vedle již zmíněného odporu k většinovému názoru, vládnoucí třídě, uniformám a honbě za penězi nemají v lásce politiku, rasizmus, nacionalizmus a válku. Koketují také s anarchizmem, který lze popsat jako schopnost lidu vládnout si sám bez potřeby donucovacích prostředků, například policie, ale stejně tak i jako naprosté bezvládí a chaos.
V myslích punkáčů je často zakořeněný i tzv. nihilismus, což je filozofie odmítající obecně přijímané hodnoty. Naprosto vystihující je z tohoto pohledu heslo kapely Sex Pistols "no future", které vyvolává následující otázky: Když neexistuje žádný Bůh a žádná budoucnost, tak jak může existovat nějaký hřích? A proč tedy dodržovat zákony a morálku moderního světa, když jsou založeny na existenci Boha a hříchu?
V rauši
Obecně známá je náklonnost punkáčů k "prostředkům, s jejichž pomocí se mohou dostat za hranice všedního dne", tedy k alkoholu, nikotinu a drogám. Přestože se většinou orientují pouze na lehké drogy, jako je marihuana, pro některé to jen jen krůček k tvrdým drogám. Asi nejznámější punková figurka, basák Sex Pistols Sid Vicious, bral heroin. To se stalo osudné jeho družce Nancy a později i jemu samotnému. Když se jednoho dne rána probudil v pokoji hotelu Chelsea v New Yorku z drogového omámení, našel mrtvou Nancy, která zemřela na následky bodnutí nožem. Přes různé spekulace o třetí osobě je velice pravděpodobné, že ji zabil zdrogovaný Sid. Sid nežil o mnoho déle, na předávkování umřel několik měsíců poté.
Když jsme u drog, musíme zmínit i punkové hnutí straight edge [strejt edž], jež naopak odmítá jakékoliv drogy, legální (alkohol, cigarety) i nelegální. Jejich poznávacím znamením je písmeno X namalované na zápěstí. "Xko" vychází z tradice amerických barů a klubů, kde takto označují u vstupu nezletilé, aby obsluha věděla, že jim nemá nalévat alkohol.
Udělat si celkový obrázek o mentalitě punkáčů je naprosto nemožné. Když půjdeme do extrémů, tak můžeme potkat hodné medvídky, jejichž životním krédem je nezaprodat svou osobnost špatným ideálům, i argesivní ožraly, kteří za punk skrývají svou neschopnost vést smysluplný život.
